neděle 16. srpna 2015

Mölkky

Mölkky je tradiční finská hra, která některým nikoli náhodou připomíná u nás známější ruské gorodki. Ve Finsku je hra velmi oblíbená. Má jednoduchá pravidla, je vhodná pro všechny věkové kategorie, a především se hraje venku v přírodě.

Co je potřeba
K hraní potřebujete dvanáct kolíků s čísly a jeden na házení, a také venkovní prostor s rovným povrchem. Pokud ještě nevlastníte sadu Mölkky, můžete si improvizovaně vyrobit vlastní z polínek dřeva na podpal. Tak jsme původně hráli Mölkky i my v Kašperských Horách.

Improvizované Mölkky v Kašperských horách, 2013

Pravidla
Nejdříve je nutné rozestavit kolíky podle následujícího schématu. Pak určete místo, ze kterého se bude házet, a to 3-4 metry od rozestavených kolíků.

Schéma rozestavení kolíků

Následně určete pořadí hráčů. Hru je nejlepší hrát v počtu 3-5 hráčů. Nyní hra může začít. První hráč se postaví na vyznačené místo a hodí kolíkem tak, aby srazil buď co nejvíce očíslovaných kolíků, nebo pouze jeden s vysokým číslem. Pokud hráč shodí více než jeden kolík, dostane tolik bodů, kolik shodil kolíků. Pokud hráč shodí pouze jeden kolík, započítá se mu číslo uvedené na kolíku. Po každém hodu se shozené kolíky postaví na místě svého dopadu a hráči se vystřídají. Cílem hráče je dosáhnout počtu 50 bodů. Pokud hráč číslo překročí, jeho skóre se snižuje na 25 bodů. Pokud hráč třikrát za sebou mine, je ze hry vyloučen. Vyhrává ten, který dosáhne jako první počtu 50 bodů. Hra je tím ukončena.

Češi vs. Finové – Vysočina – červenec 2015 – reportáž
Dne 8. července 2015 se konalo v jedné z pulzujících metropolí Vysočiny, obci Šimpach, mezinárodní utkání v Mölkky. Atmosféra byla již od ranních hodin napjatá jako tětiva Hérakleitova luku. Finský tým dorazil den předem, aby se aklimatizoval a druhý den ráno již absolvoval návštěvu nedalekého Pelhřimova a hradu Kámen. Finsko vyslalo dva ze svých nejlepších hráčů Mölkky současné doby, Ailu a Michaela, oba největší talenty týmu Vantaa. Na české straně se proti nim postavili Jaroslav za tým Švihov, Zuzana za domácí tým Pelhřimov a Markéta za tým Plzeň. Jaroslav se nám před začátkem hry svěřil, že si věří na vítězství. V rámci své přípravy absolvoval jediný zápas, který s přehledem vyhrál. Finové ale přistupují ke hře s vrozeným typicky finským charakterovým rysem Sisu a tak i z nejvíce krizových situací v cizím prostředí dokáží vytěžit maximum. 
Hra začala. Kdyby na místě byli nějací diváci, viděli by teď ve tvářích všech hráčů pekelné soustředění. V první části hry se rychle dostává do popředí Aila, Jaroslav je jí ale v patách. Michaelovi se příliš nedaří, dnes není jeho den. Zuzana s Markétou si přičítají body pomalu ale jistě. Michael dělá trojchybu, ale není přítomen rozhodčí, který by ho vyloučil, proto hraje dál. První hru vyhrává s přehledem Aila.
Jaroslav prohlašuje, že je to jen náhoda a ihned se chystá na odplatu v druhém kole. S trochou štěstí uspěje a raduje se z vítězství. Třetí hra bude rozhodující. Markéta má dobře rozehráno, postupuje rychle vpřed a stačí jí už jen sedm bodů k dosažení padesáti bodové hranice. Bohužel se jí stále nedaří trefit osudnou sedmičku a omylem trefuje vyšší kolík, takže se rázem dostává na pouhých 25 bodů. Mezitím se dopředu dostává Aila a přesným hodem vyhrává třetí hru. Zápas je ukončen a finský tým se raduje z vítězství. Jaroslav prohlašuje, že je to pouze náhoda a již se chystá na další příležitost, kdy Finům porážku oplatí.


Dva rivalové. I když je rivalita mezi týmy nezměrná, nesmíme zapomínat, že šimpašské Mölkky je hlavně o utužování česko-finských vztahů.
 
Trávu je dobré posekat, aby Mölkky byly při hře vidět. I na takové detaily musí myslet pořadatelé prestižních utkání na Vysočině.

sobota 15. srpna 2015

Senátní náměstí včera přivítalo sto kytaristů z celého světa

Na Senátním náměstí v Helsinkách přímo před Tuomiokirkko zahráli včera slavní Children of Bodom v doprovodu sta vybraných amatérských kytaristů z celého světa. Přípravy na tuto akci se zúčastnil frontman kapely Alexi Laiho, který osobně vybral z velkého počtu zaslaných videí sto talentovaných kytaristů, kteří se včera měli možnost představit na hlavním náměstí v Helsinkách. Všech sto čtyři účinkujících se poprvé setkalo teprve ve středu na první zkoušce v hale na výrobu kabelů ve Vantě, kde spolu secvičili instrumentální skladbu, kterou včera představili publiku na Senátním náměstí. Vedle Alexiho se akce s názvem "100 guitars from Hel" zúčasnili ještě dva členové Children of Bodom, bubeník Jaska Raatikainen a klávesista Janne Wirman.

Zde ke shlédnutí video celého představení:

Children of Bodom patří ke stálicím finské metalové scény. Kapela, která byla založena před více než dvaceti lety, se těší i dnes rozsáhlé fanouškovské základně a nepolevuje ve svém vražedném tempu v odehraných koncertech. Alexi Laiho je považován za jednoho z nejtalentovanějších kytaristů současné doby. Svou dokonale technicky zvládnutou hrou na kytaru s originálními prvky je ústřední postavou kapely.

Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011 (foto: Markéta Štauberová)

Alexi Laiho a Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011 (foto: Markéta Štauberová)

S kamarádkou na Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011

neděle 9. srpna 2015

Absurdní finské protialkoholové zákony

O prohibici v severských zemích už tu jednou byla řeč v článku z března 2012. Tam jsem mimo jiné zmiňovala nechvalně proslulé plavby do Stockholmu a Talinu, které ročně absolvuje spoustu Finů z touhy po nezdaněném alkoholu.
K napsání dnešního příspěvku mě přivedl článek na stránkách jednoho malého finského pivovaru, jehož vlastníci kvůli absurdním zákonům přesunuli svou působnost do sousedního Estonska, kde nalezli mnohem vstřícnější podmínky pro jejich rychle se rozrůstající firmu. Sama se neřadím mezi pravidelné konzumenty alkoholu. Článek je tedy spíše o pozastavení se nad absurdností některých zákonů, které mají (samozřejmě) chránit občany, v mnoha případech jim ale spíše škodí. 

Ve Finsku platí velmi přísné zákony, které regulují prodej a spotřebu alkoholu. Někteří tuto situaci, která se týká i celé Skandinávie, dokonce nazývají částečnou prohibicí. Situace není pro běžného občana ani zdaleka tak dramatická, jak by se zdálo, avšak dotýká se života každého Fina, a tak je toto téma na pořadu dne. Obecně zákony omezují prodej tvrdého alkoholu a na všechen alkohol jsou uvaleny vysoké daně. Zatímco tedy pivo a nápoje s podobným obsahem alkoholu seženete bez problému v jakémkoli supermarketu, a nutno poznamenat, že i obchody s potravinami jsou v podstatě monopolní záležitostí, pro všechen ostatní alkohol si musíte zajít do speciálního obchodu s názvem Alko, který je řízený státem. Takto si stát zcela zajišťuje kontrolu nad trhem s alkoholickými nápoji. Pokud nechcete nakupovat v Alku, můžete jít zaplatit daně do baru či hospody. V těchto zařízeních jistě dojdete uspokojení, ale pokud máte opravdovou výdrž, měli byste si už začít šetřit. Finové jsou si vědomi toho, že pít v barech a hospodách se nevyplácí, a tak přesunují své oslavy do soukromí a zásobují se nezdaněným alkoholem z již zmíněných lodí.

V samém centru Helsinek se nachází hned několik českých pivnic. Za české ceny tu ale pivo nedostanete.

Kromě vysokého zdanění, které má přispívat k úbytku spotřeby alkoholu v zemi, se zákonem regulují i další aspekty spotřeby a výroby alkoholu, které mají lidem vnutit tu „správnou představu“ o tom, co alkohol je a jak se užívá, a odstranit takovou propagaci, kterou známe z běžných reklam. Takových opatření si uživatel ani nepovšimne, ale výrobcům jakéhokoliv alkoholu pěkně znepříjemní propagování svého výrobku. Zde je deset nejzvláštnějších opatření z finských protialkoholových zákonů.

1. Řešení drinking/driving problému
Většina reklam na alkohol se ve Finsku odehrává doma. Nesmí totiž ukazovat žádné cestování se záběry na řízení. Výrobci alkoholových nápojů také nemohou sponzorovat závody motorových vozidel a dokonce ani ten, kdo vlastní loď, ji nesmí pojmenovat podle svého oblíbeného alkoholického nápoje. Ve Finsku je dokonce zakázaný prodej známého piva Alesmith Speedway Stout. A to z toho důvodu, že má v názvu slovo „speedway“ a na etiketě dvě závodní vlajky.

2. Alkohol vás nesmí učinit silným
Výrobce nemůže použít k propagaci svého alkoholického výrobku slovo „silný“. Podporoval by tak „pozitivní aspekty a účinky alkoholu“. Proto byl zakázán nápoj s názvem Woima (síla) a slogan piva značky Sandels „Běžný Sandels byl silnější než medvěd.“ byl označen za ilegální propagaci.

3. Žádní sportovci v propagování alkoholických výrobků
K propagaci vašeho alkoholického výrobku si ve Finsku rozhodně nezvěte sportovce, a to ani ty, kteří již dávno nezávodí, mohli byste s podnikáním také rychle skončit. Možná znáte finského olympijského zlatého medailistu Mattiho Nykänena, který se kromě svých skvělých výkonů ve skoku na lyžích vryl do paměti každého Fina dnes již zlidovělou hláškou „It’s  a 50/60 chance.“ Jeho hlášku přikázala odstranit z jednoho alkoholického výrobku státní organizace Valvira, dohlížející na dodržování alkoholových zákonů, s prohlášením, že je všeobecně známo, že tento sportovec měl v jedné fázi svého života problémy s alkoholem.

4. Konec pozitivních komentářů k alkoholickým výrobkům?
Představte si, že vlastníte restauraci, ve které nabízíte vaše oblíbené pivo. Nebo jste profesionální blogger, a restaurace vám zaplatí za ohodnocení její nabídky. Tak jako tak vám dané pivo moc chutná a chcete to sdělit světu. To by ale byla nelegální reklama. Již zmíněná organizace Valvira zakazuje zmiňovat se pozitivně o alkoholických nápojích na běžných internetových stránkách nebo na sociálních sítích. To už znamená mnohem tvrdší a mnohem méně úsměvnější zásah proti svobodám vyjadřování se na internetu. Důležitou otázkou také je, jak chce stát kontrolovat dodržování tohoto kontroverzního zákona? Pokud by si chtěl vynucovat jeho dodržování za každou cenu, musel by opravdu sledovat a shromažďovat informace o finských uživatelích internetu. Toto tvrzení není daleko od pravdy. Je známo, že Valvira byla dokonce v kontaktu se společností Facebook, se kterou vyjednávala zákaz tlačítka „like“ ve Finsku, aby tak zabránila uživatelům Facebooku pozitivně hodnotit příspěvky, které nějakým způsobem souvisí s alkoholem.
 
Hned vedle Hlavního nádraží v Helsinkách se letos již poněkolikáté konal festival malých pivovarů "Suuret oluet pienet panimot" (Velká piva malé pivovary). Finským malým pivovarům ale brání v rozvoji státní organizace.

5. Žádné nepravdivé informace – Valvira to zjistí!
Známé finské pivo Lapin Kulta (Laponské zlato) muselo změnit slogan, který hlásal, že voda, kterou používají k jeho výrobě, pochází z laponských horských potoků. Valvira poukázala na fakt, že v části Laponska, odkud pivovar získává vodu k výrobě svého piva, nejsou podle průzkumu vodní toky, které by se daly označit za horské, a voda, která se užívá k výrobě Laponského zlata, tak musí pocházet z dolních toků. Lapin Kulta změnilo slogan na „čistá JAKO horský potok“. Co je na tomto případu zarážející, není pravdivost či nepravdivost informace umístěné na etiketách, jako spíše fakt, že někteří úředníci ze státních organizací si dají čas a práci s tím, že hledají v mapách a příručkách podklady ke zjištění informace, že už se nejedná o horské vodní toky.

6. Pivo, ženy...Valvira
Jedním z pozitivních rysů finské společnosti je hluboce zakořeněný zdravý feminismus. Finsko bylo první zemí na světě, která přiznala ženám volební právo, a je průkopníkem mnoha jiných zákonů i opatření a projektů, která podporují rovnocennost mezi muži a ženami ve všech aspektech života.
V souvislosti s tím musíte při práci na reklamě, kde chcete zobrazovat ženy, dbát na to, v jakých situacích a jak je představujete. Valvira ale zakázala i vcelku decentní reklamu na pivo, která zobrazovala ženu v podprsence s kovovými hroty zdobícími její košíčky, která hlásala: „Některé věci jsou lepší jemné.“, což mělo odkazovat jak k jejímu poprsí, tak k chuti piva.

7. Ron Jeremy
Finská značka rumu Ron de Jeremy musela odstranit tvář Rona Jeremyho ze svých lahví. Valvira tento zákaz okomentovala slovy, že jeho tvář nutí lidi přemýšlet nad tím, zda se zlepší jejich sexuální výkon, když budou pít tento rum. Jak krásné, že státní organizace přesně ví, co se vám vybaví při koupi rumu, že?

8. Santa Claus nesmí pít pivo
Vzhledem k již zmíněným zákonům nás nepřekvapí, že na obalu sezónního vánočního piva se nesmí objevit ani Santa Claus (finský Joulupukki) ani jeho malí pomocníci skřítci (pokud jsou malí a vypadají tak jako děti) a dokonce ani zvířátka (tj. sobi, co táhnou jeho saně), protože by upoutávali pozornost dětí a naváděly je k pití piva.

9. Žádný Homer s pivem
Vedle Santa Clause ve finské hospodě nenalejou ani Homerovi Simpsonovi. Homer je ve Finsku uvědomělý a ví, že by pitím piva kazil finské děti. Není mi sice známo, že by státní organizace nějak omezovala vysílání oblíbeného seriálu a z pořadu například vystřihovala scény z nálevny (bylo by pak snazší ho možná celkově zakázat), nicméně americké pivo Duff, které se ze seriálu přeneslo i do skutečného prodeje, je ve Finsku opravdu zakázáno. Je tomu tak ze zřejmých důvodů propagace alkoholu mezi dětmi.

10. Whisky nesmí být nabízena na slavnostním zahájení
Pokud si ve Finsku otevřete palírnu Whisky, dávejte si pozor, abyste při oslavě jejího otevření nenabízeli svým hostům whisky! A to ani v případě, že se bude jednat o uzavřenou společnost, nebo snad jen členy vaší rodiny. Je to prostě nelegální propagace destilátu. Tečka.

Podle originálního článku finského mini-pivovaru Valvira sama přiznává, že nemá kapacitu na to, všechny alkohol-regulující zákony důsledně kontrolovat. Tento fakt má dvě vyústění, jedno pozitivní a jedno negativní. Pozitivem je právě samotný fakt neschopnosti absolutní kontroly nad všemi zákony takového ražení. Znamená to, že vás možná ještě jako výrobce alkoholických nápojů či vlastníka restaurace, jejich distributora, nebo profesionálního bloggera nesledují na každém kroku a nevedou si podrobné záznamy o vaší aktivitě na sociálních sítích či při soukromé oslavě otevření nové pobočky. Nemají na to kapacitu ani prostředky. Tím smutným dodatkem k tomuto prohlášení je bohužel to, že Valvira spoléhá na to, že přestupky zákona budou uvědomělí občané hlásit sami, což se bohužel také děje. Protože všechno, co je napsáno v zákoně, je automaticky špatně, a lidé, kteří porušují zákon, jsou TI zlí a bude jedině dobře, když budou potrestáni.
 
Finské pivní podtácky mluví samy za sebe. Ve Finsku je na alkohol uvalena nejvyšší daň v Evropě.
Z litru 4,7% piva celých 1,40 euro!¨

Závěrem bych chtěla vyjádřit zklamání nad tím, jak vláda a státní organizace ve Finsku v tomto ohledu fungují. Ze své omezené zkušenosti ze života ve Finsku vím, že je spoustu věcí, o které se finská vláda dobře stará, a které fungují opravdu ukázkově. Ať už je to stále opěvované školství, podpora mladých rodin, lokálních výrobců a producentů potravin, péče o přírodu a ochrana životního prostředí. Tak například hned po narození dostane malý občánek od finské vlády balík, ve kterém najde potřebné vybavení pro první měsíce svého života – postýlku, lahvičku na pití, plenky nebo dupačky, všechno v krásném stylovém provedení předních finských designérů. Žákům na základní škole se zase dostane odborného a hlavně osobního přístupu, na každého učitele připadá zhruba 2-3krát méně žáků než u nás. Některé hodiny na základních školách probíhají s více učiteli, jsou více hravé a dbají na to, aby žáci neztráceli pozornost. Na střední škole si studenti mohou vybrat předměty, které je zajímají, ale zároveň dostanou potřebné základy z ostatních oborů. Je v tom prostá důvěra v mladé lidi, kteří jistě ví, co je zajímá. Výběr volitelných předmětů je rozsáhlý, takže si během studia na gymnáziu zvídaví studenti mohou vyzkoušet mnoho aktivit, za které by u nás platili peníze v mimoškolních zájmových kroužcích. Na vysoké škole zase podporuje studenty stát penězi a pomáhá jim tak postavit se na vlastní nohy. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Tohle všechno zní jako z pohádky. A právě proto je těžké uvěřit tomu, že stejná vláda, která v těchto krocích tak pozitivně přistupuje ke svým občanům, dalo by se říci s podporou a důvěrou, vytváří takové zákony, které tímto způsobem regulují svobodný trh a podporují udavačství. Je sice fakt, že severské země vycházejí z každoročních statistik týkajících se spotřeby či problémů s alkoholem ze všech nejhůře, je ale přinejmenším spekulativní, zda je omezování svobod a zavádění monopolů do společnosti právě tou cenou, kterou chtějí občané zaplatit za eliminaci těchto problémů, co více, zda tato opatření vůbec vedou ke kýženému výsledku. To je ale otázka, na kterou si musí odpovědět sami Finové.