středa 10. července 2013


Finové o Češích: Optika, křišťál, Kundera


Dnes jsem se konečně pustila do dokončení mého malého výzkumu. V první části, kterou jsem zpracovala v  článku z června minulého roku , jsem se zabývala názory a znalostmi Čechů o Finech, které jsem posbírala z více než 80 dotazníků, na které odpovídali studenti či učitelé na gymnáziu, studenti vysokých škol i předškolní děti.
V druhé části svého malého projektu jsem podobný dotazník
o Češích poslala do Finska. A jak Finové prošli znalostním testem i co si o nás o Češích vlastně myslí se můžete dozvědět z aktuálního článku.

V Česku se hraje hokej a pije pivo

Když se svého finského kamaráda zeptáte, co ho první napadne, když se řekne Česko, ani by to snad nebyl Fin, kdyby neodpověděl hokej. Není se čemu divit, protože hokej ve Finsku rozhodně zvítězí v anketě nejoblíbenějších sportů, a Finové mají v tomto oboru opravdu rozhled. Někteří si spojí Česko také s pitím piva. Starší lidé si vzpomenou na Československo nebo si zařadí Česko do východní Evropy.

S hlavním městem České republiky Finové problém nemají. Vedou si v dotazníku podobně jako Češi, kteří až na ojedinělé výjimky hlavní finské město znali. Jeden Fin se domníval, že hlavním městem Česka je Bratislava, a jeden dokonce odpověděl Reykjavík.
Zvláště lidé středního a staršího věku by ale na Prahu nikdy nezapomněli. Ve Finsku spojení ‚pražské jaro‘ neznamená ani tak vzpomínání na historické události konce sedmdesátých let, ale odkazuje prostě k období, kdy je Prahu nejlepší navštívit. Stejně jako by někteří z nás na jaře sbalili kufry a vyrazili směr rozkvetlá Paříž, Finové se stahují do Prahy. Pro některé je jaro s tímto městem tak pevně spojené, že si ani jinou roční dobu na návštěvu nedokáží představit.

Česká republika si svůj vznik dobrovolně vybrala

Finové mají velký kulturní rozhled a jak je vidět, většině ve škole neutekly ani hodiny zeměpisu. Evropské dějiny jsou ale oborem, kde je sále co se přiučit jak na finské tak na české straně. Třetí otázka se tázala na revoluci v roce 1989 a následný vznik ČR v roce 1993.
Většina Finů si s otázkou nedokázala poradit. Nevěděli ani rok a neodvážili se ani odhadovat. Několik dotazovaných odpovědělo, že ke vzniku ČR vedl rozpad Československa, několik zase, že to byl rozpad Sovětského svazu. Někteří se domnívali, že vzniku předcházela válka.
Spíše starší lidé správně odhadovali vznik republiky na 90.léta. Mladší více tápali, středoškoláci se domnívali, že ČR vznikla v roce 1960, jeden dokonce napsal rok 1874.
V tomto ohledu ale nelze Finům nic vyčítat. Ať už se jedná o naše nejnovější dějiny a otázka se nám může jevit jako zcela základní znalost, ani Češi na tom nejsou se znalostmi dějin lépe. Ne snad, že bych se jich snažila dotazovat na vznik naší republiky, kdo ví, co bychom se o sobě ještě dozvěděli. Nicméně znalosti o finské historii máme stejně omezené jako Finové o té naší.

V Česku moře asi nemáme, sníh občas ano

Naprostá většina Finů se správně domnívá, že k moři musí Češi cestovat do zahraničí. Pouze jeden z několika desítek dotazovaných totiž odpověděl, že Česko je přímořský stát.
K moři tedy musíme vyjet ze země, ale shodneme se dokonce i s Finy, že lyžovat můžeme doma. Většina totiž potvrdila, že sníh je u nás každoročně. Někteří si mysleli, že u nás sněží jenom na horách, někteří zase, že jenom některý rok. Teploty v zimě se u nás podle Finů pohybují někde kolem nuly. Pár dotázaných si myslelo, že běžné teploty v zimě v Česku sestupují až k 20°C pod nulou, někteří se naopak domnívali, že se běžně šplhají až 15°C.
Veskrze ale mají ve Finsku celkem dobrý přehled o našich klimatických podmínkách. Češi si možná vedli v dotazníku o něco hůře, odhadovali jižnímu Finsku v zimě o dost nižší teploty. Je to možná způsobeno obecně rozšířenou představou Finska jako neúprosté a neutěšené ledové pláně kdesi daleko na severu.

Stejně dobře si vedou Finové i ve znalosti členských států Evropské unie. Pouze dva mladší středoškoláci v dotazníku napsali, že Česko do EU nepatří. V tomto ohledu si Finové vedli lépe než Češi, kteří si nejspíše členský stát Finsko pletou s Norskem, které v EU není.
V průměru by Finové odhadli správně i počet obyvatel České republiky. Rozděleno na jednotlivé odpovědi odhadovali však o něco více nebo o něco méně než jak tomu je. Jedni takto usuzovali nejspíše v závislosti na velké hustotě obyvatel ve střední Evropě, druzí se zase nechali vést myšlenkou na malu rozlohu státu. Nejčastější odhad byl kolem tří miliónů obyvatel.

Křišťál, optika, Kundera

Poslední otázky v dotazníku byly vůbec nejzajímavější. První se ptala po nějakém českém výrobku, nebo něčem typickém pro Českou republiku. Na prvním místě v dopovědích znovu stálo pivo, většina z dotázaných dokonce uvedla značku Pilsner Urquell. Někteří si vzpomněli na auta Škoda, ve Finsku mimochodem velice oblíbená, dalším se vybavil křišťál. Jeden dotazovaný si nejvíce spojil Česko s tučným jídlem.

Češi jsou podle některých Finů dobří kuchaři. Hodně z dotazovaných Finů si myslí, že vedle kuchyně, piva a hokeje jsou Češi také kulturně založení lidé. Mají mezi sebou velmi dobré spisovatele. V jednom dotazníku uvedl respondent Milana Kunderu. V jiném se na otázku, co Češi dělají dobře, píše toto:

„Podporují kulturní dění a udržují nádhernou historickou a kulturní Prahu.“


V poslední otázce měli respondenti doplnit větu: Češi jsou…Na tyhle odpovědi jsem se těšila ze všeho nejvíce. A Finové nezklamali.
Mladší lidé odpovídali spíše neurčitě, třeba tak, že Češi jsou Evropané. Ostatní Finové si myslí, že jsme pracovití a podnikaví lidé. Jeden respondent odpověděl, že Češi jsou stejní jako Finové. Podle některých jsme prý také milí a dobře vzdělaní, podle dalších hlasití a dobří v hokeji. Jsme výřeční, pohostinní, přátelští a veselí. Máme rádi jídlo a zejména pak pečivo.

U těchto odpovědí jsem se trochu zamyslela a vrátila se zpátky k dotazníku, který vyplňovali lidé v mém okolí. A s vyhodnocením obou dotazníků mi přišlo, že poslední otázky a odpovědi vypovídaly nakonec spíše o dotazovaných samotných než o těch, na které se tázaly.
V případě českých dotazníků mi přišly odpovědi neurčité. Někteří ví, že se Finové zajímají o sport, někteří mají alespoň mlhavý přehled o jejich politice či kulturním dění. Některé odpovědi ale byly přímo odmítavé, někdy posměšné, jakoby se snažily o největší senzaci, jen aby šokovaly. Z finských dotazníků jsem měla velice positivní dojem. Všichni odpovídající bez výjimky zaujali přátelský pozitivní postoj, snažili se na otázky co nejlépe odpovědět a nakonec přidali kladné hodnocení.


Nechci z tohoto svého dojmu dělat nějaké ukvapené závěry o povaze Finů nebo Čechů. Svůj výzkum jsem dělala z vlastního popudu a s omezenými prostředky, a tak nejspíš nemůže poskytovat dostatečně zobecnitelné informace. I tak si ale myslím, že je v něm k nalezení několik odpovědí na některé otázky, ať už ty přímo položené nebo jen ty myšlené, a také několik námětů k zamyšlení.
Kdo z nás se v odpovědích na poslední otázku vidí? …

Žádné komentáře:

Okomentovat