čtvrtek 23. února 2012


Ochutnejte pravou chuť Finska - lososový dort!

O finské kuchyni se říká, že je hlavně výživná ale ničím jiným nezajímavá. Že to není tak úplně pravda jste se mohli dočíst v článku „O finské kuchyni“. Dnes se o tom můžete i přesvědčit. Ráda bych vám totiž přestavila recept na můj oblíbený finský lososový dort. Určitě ho vyzkoušejte, je to delikatesa!

Co budete potřebovat a jak postupovat?

Na podklad:
Cca 200 g chleba, nejlepší je pravý finský ruisleipä, rozemletý na malé kousky v kuchyňském robotu, ale lze ho nahradit nějakým sušším tmavým chlebem
Cca 100 g másla nebo margarínu
Sůl

Připravíme si pekáč, na který položíme pečící papír. Smícháme rozemletý chléb se slaným máslem a hmotu rozprostřeme a udusáme v pekáči tak, aby vznikla asi 2-3cm silná vrstva.

Na náplň:
Cca 250 g lososa
Dvě krsti malých krevetek (podle chuti)
200 g měkkého tvarohového sýra, může být s příchutí např. cibule
200 g zakysané smetany nebo creme fraiche
4-5 plátky želatiny
1-2 lžičky citrónové šťávy
Kopr
Také lze přidat cibuli nakrájenou na malé kousky

Plátky želatiny rozehřejeme v horké vodě. Potom smícháme všechny ingredience a přidáme sůl, pepř a kopr. Při koupi lososa je nutné brát ohled na kvalitu. Nejlepší lososi v Česku jsou ti dovážení z Norska, většinou také cena odpovídá kvalitě.
Směs naklademe na připravený podklad. Dort necháme přes noc v lednici, nejlépe něčím zatížený. Po uležení a ztuhnutí ho můžeme dále ozdobit kousky lososa, koprem, vařeným vejcem či krevetkami.

Jak řekla paní Peltonenová, od které mám tento recept:
Ei muuta kuin nauttimaan lohikakusta!
(Není víc co dodat, než užijte si lososový dort!)


pondělí 6. února 2012


Mannerheim, Halonen...Niinistö
aneb finští prezidenti

Historie samostatného Finska se začala psát v roce 1917, kdy se osamostatnilo od Ruska. Dva roky poté si Finové zvolili svého prvního vlastního prezidenta. V roce 1919 se jím stal bývalý profesor a právník Kaarlo Juho Ståhlberg z liberární Národní progresivní strany. Prezidentem byl až do roku 1925, kdy ho ve funkci vystřídal Lauri Kristian Relander z Agrární ligy. I ten se však zdržel pouze jedno šestileté období a uvolnil místo Pehr Evind Svinhufvudovi z liberárně konzervativní Národně koaliční strany. Svinhufvud byl jedním z hybatelů událostí, které vedly v roce 1917 ke vzniku nezávislého Finska. Kandidoval na prezidenta již v roce 1925, ale neuspěl. Nejdříve byl Relanderem jmenován jako premiér a později v roce 1931 se stal finským prezidentem. Na postu působil do roku 1937. Na tři roky převzal funkci prezidenta Kyösti Kallio, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu a okolnostem druhé světové války ji v roce 1940 předal Risto Heikki Rytimu. Jeho pozice za války nebyla vůbec jednoduchá. Ryti se po propuknutí války stal nejdříve premiérem a později mu byl předán úřad prezidenta v průběhu pokračovací války. Ryti neměl zkušenosti se zahraničními záležitostmi.

Detail z finského znaku - je jím stejně jako v Česku lev
V těch mu vždy pomáhal Finy dodnes uctívaný polní maršál Carl Gustav Emil Mannerheim, který se stal prezidentem ihned po Rytim v roce 1944. Jeho vláda trvala pouze dva roky, ale do finské historie se zapsal hlavně svou odvahou na bitevním poli i v aktivní politice. Po Mannerheimovi nastoupil Juho Kusti Paasikivi, zástupce Národní koaliční strany, který byl prezidentem po deset let. V roce 1956 obsadil jeho post Urho Kaleva Kekkonen, který se v prezidentském paláci udržel obdivuhodných 26 let a jeho éra tak skončila až v roce 1982. Kekkonen ve Finsku pokračoval v aktivně neutrální politice, se kterou přišel už jeho předchůdce Paasikivi. Tímto přístupem a smlouvami si Finsko zajistilo nestrannost a nezávislost a zároveň mohlo obchodovat i se státy Varšavské smlouvy i s NATO.  Kekkonen zemřel v roce 1986. V té době byl již čtyři roky prezidentem Mauno Henrik Koivisto z Finské sociálně demokratické strany. V roce 1988 došlo k zavedení nového zákona, který předává pravomoc pralamentu volit prezidenta lidu. Od roku 1991 byl také upraven dodatek, který opravňuje jednoho kandidáta zastávat úřad prezidenta pouze na dvě volební šestiletá období. Strana sociálně demokratická uhájila svého kandidáta i při dalších volbách v roce 1994. Stal se jím Martti Oiva Kalevi Ahtisaari, který znovu v roce 2000 zvolen nebyl. Tehdy se do historie zapsala Tarja Halonenová jako první finská prezidentka. Stala se mezi Finy velice oblíbenou, dokonce ji někdy nazývají „matkou mumínků“, ve Finsku i ve světě populárních kreslených postaviček, které jsou jedním ze symbolů Finska. Tarja si získala hlasy věrných Finů i v roce 2006. Nyní však její prezidentské období končí.


Pohled na pobřeží Helsinek z moře. Budova nalevo je sídlo
finského prezidenta
V neděli 5.2.2012 byl ve druhém kole přímých prezidentských voleb zvolen nový prezident Sauli Niinistö z Finské koaliční strany. Z prvního kola postoupili dva nejsilnější kandidáti, druhým byl Pekka Haavisto ze strany Liga Zelených. Po druhém kole bylo jasně rozhodnuto. Niinistö získal 62.6% hlasů proti Haavistovým 37,4%. Nový prezident převezme úřad v březnu tohoto roku. Narodil ve v Salo v srpnu roku 1948 kde také vedl svou vlastní právnickou firmu. Později vstoupil do politiky a v roce 1994 byl zvolen jako předseda Koaliční strany. Stihl se také již podruhé v roce 2009 oženit po tragické autonehodě, kde zemřela jeho první manželka. Niinistö může jen doufat, že bude ve Finsku oblíbený stejně jako jeho předchůdkyně Tarja. Ta ho před šesti lety porazila při jeho kandidatuře v prezidentských volbách a nastavila laťku všeobecné popularity docela vysoko. Jestli jí dosáhne nový finský prezident se můžeme přesvedčit minimálně v příštích šesti letech.