neděle 18. září 2011

Uprostřed finské divočiny

Když se v polovině dubna stromy ve Finsku konečně začínají zelenat, první jarní kvítí pomalu rozkvétá, sluníčko více hřeje a příroda se začíná probouzet k životu, začíná také finská chatařská sezóna.
Ve Finsku jsou tradiční finské mökki nedílnou součástí životního stylu i u těch nejkonzervativnějších městských lidí. Při procházce lesem byste mohli potkat manažera velké firmy, v týdnu oblékajícího značkový oblek s kravatou, o víkendu sekajícího dříví a sbírajícího maliny. Spíše ale nikoho nepotkáte. Finsko má zalidnění 17 obyvatel / km² a to činí jeho obyvatele na svých chatách ve většině případů izolovanými od veškeré civilizace.

Typická finská chata připomíná skromnější kanadský srub. Najdete ji nejčastěji v blízkosti křišťálově čistého jezera uprostřed nikde nekončícího členitého lesa. Staví se zásadně ze dřeva (- dřevo tvoří hlavní surovinu i pro stavbu většiny obytných domů ve městech a na předměstích). Podstatnou část interiéru tvoří pravá sauna, pokud není od chaty oddělena, zbytek je obytná část. V některých chatách naleznete různé moderní vymoženosti, avšak ve většině pouze to nepostradatelné. Nač je například potřeba voda z potrubí, když ji můžeme přinést z průzračného jezera? A nač potřebujeme topení, když nám chatu příjemně zahřejí kamna ze sauny?


Finové jsou lidé, kteří jsou s přírodou velmi těsně spjati. Nejenže v ní tráví spoustu času, ale také ji chrání a starají se o ni. Na stavbu chaty a sauny jsou přísná pravidla. Udává se například minimální vzdálenost sauny od jezera, charakter stavby a další důležité věci, které zabraňují ničení přírodního bohatství.

  Ale chaty se nestaví jen u jezer. Nesmíme zapomínat, že podstatná část finské hranice leží na pobřeží omývaného Baltským mořem. Chaty na pobřeží jsou stejně oblíbené jako ty uprostřed lesů. Vyjížďky vlastní loďkou kolem četných ostrůvků patří rozhodně k nádherným a osvobozujícím zážitkům. A myslíte, že Finům vadí průměrná teplota moře, která se pohybuje okolo 11°C? Pokud jste sledovali mé dřívější příspěvky, nepodlehnete ani na chvíli myšlence, že by snad Finy tenhle fakt nějak odradil od vodních radovánek.

Ze statistik je známo, že drtivá většina Finů má vlastní chatu a všichni ostatní mají k nějaké alespoň častý přístup. Ač se to nám Čechům, zavilým chatařům, může zdát celkem normální, jinde v Evropě to není tak obvyklé.
A přece jen je jednoduché odpovědět na otázku, proč se chataření stalo ve Finsku fenoménem.
Protože finská příroda je nádherná z jara i na podzim, sauna s koupáním v jezeře je neodmyslitelným osvěžujícím rituálem a lesní plody morušky a houby jsou nejlahodnější, když je nasbíráte přímo v lese. Protože Finové k přírodě neodmyslitelně patří, milují ji, opečovávají a ochraňují. Je součástí jejich života.

Pokud chcete porozumět finské duši, budete muset porozumět i vztahům a poutům seveřanů k přírodě. A vsadím se, že brzy pochopíte. Protože jeden z nejhezčích pocitů je být tam, na loďce na hladině ztichlého jezera, v sauně provoněné vůní březových metliček, v temném smrkovém hvozdu. Prostě tam, uprostřed té finské divočiny.

Obrázky

01 - chatová osada v Ylläs, Laponsko - prosinec 2010
02 -
blízko města Loviisa (soukromý ostrov), jižní Finsko - Juhannus 2011
03 - Karjalohja, jižní Finsko (na západ od Helsinek) - podzim 2010
04 - Rymättylä blízko Turku (na útesu u moře), jihozápadní Finsko - květen 2011
05/06 - střední Pohjanmaa, blízko Seinäjoki - říjen 2010

(pro přesnost se podívejte do mapy)

neděle 24. července 2011

Finové

Obyvatelé Finska jsou mírumilovní a klidní lidé, které jen tak něco nerozčilí ani nevyvede z míry. Lidé, kteří se naučili na tomto mrazy sužovaném a historií zkoušeném místě opravdu stylově a spokojeně žít.

Extravagantní Fin v centru Helsinek - to se jen tak nevidí.
Stereotypy
O Finech panuje ve světě mnoho stereotypů. Hlavně o jejich stydlivosti, nemluvnosti a zapšklosti. Samozřejmě potkáte ve Finsku lidi, kteří tomuto popisu odpovídají. Jejich počet se dramaticky zvyšuje v zimě, kdy je skoro pořád tma a mráz. Avšak s příchodem jara se otevře i finská duše. Sousedé vás najednou začnou zdravit a ptát se vás na plány na léto, na ulici se na vás dokonce i někdo usměje, v obchodě s vámi prodavačky vesele konverzují o počasí. Najednou jsou všichni venku, sekají trávu, sportují, grilují a koupají se v jezeře.


Finská houževnatost je pověstná. Není divu -
Finové se musí přizpůsobit extrémním podmínkám.
Přátelství s Finem
Finové jsou opravdu na povrch uzavření lidé. Stydliví a nedůvěřiví. Ale pokud se snažíte a proniknete touto jejich skořápkou, najdete lidi upřímně milující, věrné a přátelské. Pokud najdete ve Finsku přátelství, věřte, že bude opravdové. Přátelé na vás nikdy nezapomenou, zavolají o víkendu, jen aby se zeptali, jak se máte a pomohou vždy, když to budete potřebovat. Můžete se také spolehnout, že lidé udělají to, co slíbili.

Společnost
Většina lidí ve Finsku je poctivých – poctivě třídí odpad, platí daně, a když je někde něco zakázáno, nikdy zákaz neporuší.  S rezervou se tento rys musí brát samozřejme u mladých lidí, kteří opilí často vyvádějí různé věci a porušují zákony.
Díky všem těmto rysům finská společnost funguje lépe než kterákoli jiná. Finské sociální a veřejné služby fungují, na úřadech se vám dostane efektivnější a rychlejší pomoci, a v obchodě výborných služeb i třeba odborné rady na dané výrobky.


Výročí založení ostrovního opevnění
Suomenlinna - velká ceremonie
Finská soudružnost
 Mezi další finské charakteristické rysy patří také neuvěřitelná soudružnost, když jde o národní a mezinárodní záležitosti. Například sportovní úspěchy nebo vzpomínání na historické události. Je to nejspíše dáno právě historií, kdy byli Finové součástí buďto Ruska či Švédska až do roku 1917, kdy konečně získali nezávislost, které si doteď velice váží a přikládají jí zásadní význam v budování finské společnosti a státu. 

Jazyky
Ve Finsku jsou jak známo dva oficiální jazyky – finština a švédština. Většina Finů mluví finsky a pětiprocentní menšina potom švédsky. Švédští Finové jsou na svůj jazyk hrdí a nedají se v jeho používání nijak omezovat. Většina Finů – alespoň mladých lidí – finštinu nepovažuje za příliš atraktivní jazyk. Myslí si, že není líbivý a stěžují si na jeho nepoužitelnost.
Finština patří do skupiny ugro-finských jazyků ještě s estonštinou a maďarštinou. Maďarštině se nepodobá skoro vůbec, až na nějaká gramatická a jazyková pravidla, v estonštině je příbuznost s finštinou dobře znatelná. Tento jazykový vztah by se dal přirovnat asi jako čeština-polšina popř. ruština. Ostatní jazyky se od finštiny velice liší, a proto se Finové při učení nového jazyka učí vše od základů.
Avšak výborný školský systém a dostupnost angličtiny v běžném životě zapříčinily, že z velké části jsou všichni Finové komunikovat bez problémů anglicky. Úroveň angličtiny je s Českem nesrovnatelná. Ve Finsku se domluvíte anglicky prakticky všude. Můžete tam žít klidně deset let bez pronesení jediného slova finsky.


Záporné vlastnosti?
Samozřejmě si nelze Finy idealizovat, avšak šechny výše popsané vlastnosti ve Finsku ve velké míře opravdu naleznete. Co je však velkou finskou nevýhodou? Většina Finů se nedokáže prosadit. Jsou uzavření a nemluvní. Trvá velice dlouho, než si získáte jejich důvěru a než si vás pustí více k tělu. Tato vlastnost je pro Finy typická, ale pokud máte dostatek trpělivosti, nezoufejte. Finové jsou opravdu úžasní. Je jen důležité s nimi umět komunikovat a respektovat jejich vlastní kulturu a charakterové odlišnosti.

Stockholm nebo Talinn? Cena za alkohol
vyjde skoro nastejno.
Alkohol 
O Finech, stejně jako i o ostatních seveřanech se říká, že pijí hodně alkoholu. Kritizuje se také prohibice, která prý Finům poskytuje princip zakázaného ovoce.
Ve Finsku existuje jediný státní obchod "Alko", kde je k dostání alkohol. (Kromě piva - to je k dostání běžně i v supermarketu.) Na alkohol existují velmi vysoké daně, ale přece jenom je výhodnější nakoupit si ho v Alku, než zajít do restaurace. V hospodě či restauraci jsou ceny astronomické. Za skleničku českého piva zaplatíte v Helsinkách až osm euro! Cenový rozdíl napříč Finskem není nijak dramatický.
Další výhodný způsob opatření si alkoholu je na pravidelných lodních linkách do Stockholmu nebo estonského Talinnu, kde se alkohol prodává bez daně. Neuvěřitelné množství Finů proudí na těchto lodích do Stockholmu a zpátky, jen aby si po cestě nakoupili levný alkohol. Pokud v přístavu v Helsinkách potkáte cinkající pasažéry vyloďující se z velké lodi, pak si můžete být jistí, že většina z nich včera v centru Stockholmu ani nebyla.
Finové však i přes tyto fakta nejsou velkými spotřebiteli alkoholu. Ve statistikách je snadno předčí mnohé evropské i mimoevropské národy. Co je pro Finy mnohem destruktivnější je jejich způsob pití. Je více nárazový a exktrémní.
Běžný život a kultura jsou tedy do jisté míry ovlivněny konzumací alkoholu, ale v dnešní době poměrně kontrolovanou a přísně omezovanou. Většina běžných Finů nejsou žádní opilci. Dají si po sauně jedno dvě piva a k nedělnímu obědu sklenku vína. I tak jsou problémy s alkoholem pro Finy velice choulostivým tématem.

středa 18. května 2011

Magická čísla šest a jedna

Finsko je země zimních sportů. Sjezdové lyžování, běžkování, bruslení a skoky na lyžích jsou velice oblíbené ve všech koutech této severské země. Avšak jeden sport se nyní posunul v žebříčku oblíbenosti bezkonkurenčně na první místo. Který?
Myslím, že odpověď nalezne každý sám.
Neděle 15.5.2011 se zapsala do dějin finského ledního hokeje zlatým písmem. Po neuvěřitelných šestnácti letech čekání se snaživí a trpěliví Finové konečně dočkali historicky druhého zlata z mistrovství světa v ledním hokeji, pořádaného tento rok v hlavním městě Slovenska Bratislavě.

Očekávání byla velká a ještě větší radost ze zaslouženého vítězství. Finové jsou na své sportovní i jiné mezinárodní úspěchy velice hrdí a stále si je připomínají různými výročími a bujarými oslavami a tak si můžete představit, jak to asi od neděle tady ve Finsku vypadá. Ale vezměme to pěkně od začátku.

Během mistrovství ledního hokeje ve Slovensku se Finové už po osmé od získání jejich prvního a také jediného titulu mistrů světa z roku 1995 dostali do finále. Osud tomu chtěl, aby tam skončili právě s největším finským soupeřem Švédskem. Čtenář musí chápat, že mnoho Finů stále nemůže zapomenout na dlouhou historii švédské nadvlády nad Finskem. Většina z nich také nenávidí švédštinu, která je finským druhým oficiálním jazykem a povinně se vyučuje na všech školách. O to očekávanější byl právě nedělní zápas, který podle internetových zdrojů sledovalo v televizi na 2,4 miliónů Finů, což je skoro polovina všech obyvatel této malé země.

Atmosféra v malé hospůdce blízko našeho domu, kam jsem se svou hostitelskou rodinou šla zápas sledovat já, se dala před zápasem krájet. Po prvním švédském gólu Finové posmutněli a začali diskutovat o tom, proč se jim nikdy nepodaří mistrovství vyhrát. Někteří se dokonce měli už i k odchodu. Neuběhla ale dlouhá doba a ponurá nálada se otočila v jednoznačné nadšení. Při prvním finském gólu většina přítomných vyskočila ze židlí, čirá radost byla zřejmá na všech finských tvářích. A pak už finští hokejisté sázeli do švédské branky jeden gól za druhým a lidé znovu a znovu vykřikovali nadšením a objímali své přísedící. Byl to nádherný večer, ale hlavní oslavy přišly až následujícího dne.

To se na Kauppatori neboli tržním náměstí na nábřeží v Helsinkách shromáždilo 100 000 lidí, aby přivítali hokejové hrdiny do vlasti a oslavili jejich vítězství. Co se v helsinských ulicích dělo, bylo neuvěřitelné. Běžně mlčenliví, neprůbojní a stydliví Finové zaplnili nejen malé náměstí, ale celé centrum Helsinek, oslavovali, veselili se, smáli se a zpívali. Najednou se semkli jakoby dohromady, jako jeden národ, hrdý na svůj velký úspěch. Nedalo se nic jiného dělat, než se k oslavujícím připojit. Městem se nesla výborná nálada, kterou si mnozí Finové po vzoru svých hokejových hrdinů ještě vylepšovali alkoholem. Na Kauppatori nebylo k hnutí. Na pódiu kdesi daleko vpředu vystoupili někteří finští zpěváci, abychom se po čtyřhodinovém čekání konečně dočkali přiopilých finských hokejistů. Přišla je pozdravit i finská prezidentka Tarja Halonen s gratulací i pochopením pro jejich stav. Všichni z plna hrdla skandovali a pořád dokola zpívali oblíbenou píseň Den glider in.

Den glider in
Nemohu si to odpustit a na závěr vám vypovím příběh pojící se právě s touto písní.
I v roce 1995, kdy Finsko poprvé obhájilo titul mistrů světa v ledním hokeji, hrálo ve finále se Švédy. Finové Švédy nemají rádi pro jejich špatné zkušenosti z historie. Švédové Finy neumí respektovat – nikdy Finy neuznali jako rovnocennou zemi, i když projevy této rivality se nesmí zveličovat! Na politické scéně nezanechávají vcelku žádnou stopu, projevují se většinou jen mezi běžnými obyvateli a to rozladěností a reptáním, maximálně pak různými videi publikovaných na internetu, které mají zesměšnit jednu nebo druhou stranu.
Švédové, nemohouce si před finálovým utkáním ani na okamžik připustit, že by je snad Finsko dokázalo porazit, složili již s předstihem vítěznou píseň „Den glider in“, kterou bez skrupulí publikovali a zpívali. Finsko však překvapilo tehdy mladým hokejistou Ville Peltonenem, který mu zajistil první příčku a zlatou medaili. Švédové ztichli a rozradostnění Finové si přivlastnili jejich píseň, která se stala hokejovým legendárním hitem. (Díky povinné švédštině jejímu významu všichni rozumí a pro Finy tak nebylo těžké si píseň zapamatovat.)
Pokud se chystáte v nejbližší době do Finska, nevyhnete se její po šestnácti letech obnovené popularitě. Finsko teď prostě žije výhrou 6:1 a ze všeho nejlepší je být u toho!

Obrázky
01 - Kamarád z Faerských ostrovů i já sdílíme radost z finského zlata na oslavách v Helsinkách
02 - Helsinki, Kauppatori 16.5.2011 - sešlo se na stotisíc lidí
03 - Všichni jsme pozorně sledovali utkání Česko x Finsko - já i moje hostitelská rodina
04 - Náš obývací pokoj před začátkem posledních utkání 15.5.2011

čtvrtek 7. dubna 2011

O finské národní kuchyni 

Finská kuchyně je považována za nevýraznou. Z mnoha zdrojů se můžete dozvědět, že Finové se snaží vařit hlavně výživně a zdravě a zapomínají při tom na chuť. V mnoha ohledech je tohle tvrzení pravda, avšak pokud se rozhodnete objevovat taje finské gastronomie s větší pečlivostí, výsledky vás rozhodně příjemně překvapí.

 

Každodenní stravování

Mezi hlavní složky finské stravy neodmyslitelně patří brambory, ryby všech druhů, zelenina, houby, tmavé celozrnné pečivo, mléko a káva. V pracovní dny Finové většinou snídají málo a jídlo si nosí do práce, či využívají služeb zaměstnavatele. O víkendu si však dokážou jídlo dokonale užít. Snídaně je většinou velká a výživná, protože po ní následuje další jídlo až kolem 4. -5. hodiny odpoledne a na závěr dne tzv. iltapala, neboli večerní svačina, která se mnohdy podává až kolem deváté.

K snídani vám Finové určitě nabídnou tzv. ruis leipä – tmavý celozrnný chleba, který má nezaměnitelnou chuť. Dá se jíst normálně s tvrdým sýrem a šunkou, nebo typicky finsky, namazaný slaným máslem s lososem a ledovým salátem. Naprostá většina Finů také zbožňuje tzv. „puuro“ neboli ovesnou kaši, která u nás není moc oblíbená, ale zde se s ní můžete setkat v mnoha podobách a je oblíbená především k snídani a potom ve školních jídelnách také k obědu. Podává se většinou se skořicovým cukrem nebo rebarborovou zálivkou. Finové také jedí hodně müsli a cereálií, nízkotučných jogurtů a jiných mléčných výrobků, především pak viili. (Něco na způsob zakysaného mléka.)

Jako hlavní chod byste ve Finsku rozhodně dostali rybu. Oblíbený je hlavně lohi – losos a k němu brambory ve slupce a zeleninový salát. Popularitu si tu získaly také masové kuličky podávané s bramborovou kaší a mimo jiné také jehněčí maso na několik způsobů. A pak samozřejmě polévka. Ta se ve Finsku považuje za hlavní chod a vyplňuje většinou jídelníčku školních jídelen. Nejčastěji se vaří rybí polévka s lososem, oblíbená je také siskonmakkarakeitto – (polévka ze sestřiny uzeniny) s malými masovými kuličkami.

Finské speciality

Ale co finské speciality? Tak především světoznámý „karjalanpiirakka“ – česky bychom mohli říct snad Karelský pirožek, pečivo plněné směsí z rýže a zapečené v troubě. Z Laponska pochází „poronkaristys“, zvláštní úprava sobího masa podávaného s bramborovou kaší, kyselou okurkou a brusinkami.  Finové ale jedí i losí maso, většinou svinuté do rolády a neméně chutné než maso sobí. Ve Finsku jsou také oblíbené všelijaké lesní plody a plody z domácí zahrádky. Především pak maliny, borůvky, brusinky a jahody, ale královnou všech plodů je pro Finy jednoznačně moruška neboli finsky „lakka“. Jedná se o odrůdu ostružiníku žluté barvy a výrazné trochu trpké chuti. Finové si s ní však v kuchyni dovedou výborně poradit a vykouzlit opravdové divy. Dále nesmíme opomenout tradiční Laponský sýr zvaný „Leipäjuusto“ (Sýr na chléb), který vás sice nejprve překvapí svou gumovou strukturou, avšak v kombinaci právě s finskou moruškou si na něm opravdu pochutnáte.

Musím také jmenovat některé populární finské výrobky. Tak např. Salmiakki, neboli slaný druh lékořice je zde natolik oblíbený, že v obchodě najdete s jeho příchutí i jogurty, zmrzliny i žvýkačky. Dále slavný a Finy stále oslavovaný FAZER. Fazer je značka výborné čokolády, distribuované bohužel ve velkém jen po Skandinávii. I u nás však najdete výrobek finské značky Fazer – všimněte si někdy na obalu čokolády Geisha.

Tradiční jídla

6.12. – Itsenäysyyspäivä – Den nezávislosti

Roku 1917 získalo Finsko po dlouhých letech nadvlády nejprve Švédska a pak Ruska nezávislost. Finové jsou na to pochopitelně velice pyšní a Den nezávislosti se slaví jak oficiálně představiteli státu a zdlouhavou slavností vysílanou celý večer v televizi, tak soukromně doma s rodinou. Většina Finů zapálí svíčky a vystaví finské vlajky. Avšak tou příjemnější částí oslavy nezávislosti je sváteční dort. Není na něj žádný „správný“ recept, ale je pěkné ukousnout si trochu marcipánové finské vlajky a oslavit tento výjimečný den.

Joulu - Vánoce

Vánoce jsou dnes samozřejmě také oslavy dobrého jídla, pití a blahobytu. Vánoce strávené v zahraničí jsou rozhodně velice zajímavé a odlišné ve spoustu věcech. Finové, kteří nemají ve zvyku slavit Mikuláše a nemohouce se dočkat pravých svátků, již od konce listopadu pořádají večírky zvané „Pikkujoulu“ neboli „malé Vánoce“, kde se setkávají s přáteli, popíjí Glöggi (Glog) s mandlemi a rozinkami, pojídají typické perníčky, kterých je po celé Vánoce opravdu nadbytek, nebo třeba „Joulutortut“ – nadýchané zákusky jednoduše zhotovitelné z lískového těsta a trochu povidel.


24.12. – Jouluaatto - Štědrovečerní večeře

Štědrovečerní večeře se skládá ze spousty částí. Samozřejmě se nesmí vypustit nakládané ryby v rozličných nálevkách dále lososí plátky se sýrem a další drobné pochutiny. Hlavním chodem je však neodmyslitelná Štědrovečerní šunka, kterou Finové pečou s láskou a precizností, potřenou hořčicí a s hřebíčkem. K šunce se podávají směsi z brambor (což vypadá jako bramborová kaše, ale chutná to úplně jinak), dále z mrkve a také z červené řepy, které jsou všechny zapečené ke vlastních nádobkách. Večeře je bohatá a šunka se tradičně dojídá ještě na nový rok. Součástí může být samozřejmě také nějaký desert, ale to se v mnoha rodinách liší.


31.12. – Uudenvuodenaatto - Slavnosti nového roku

Tak jako je to u nás zvykem na Štědrý večer, ve Finsku jedí bramborový salát na Nový rok. Avšak nadšení z toho, že zase po dlouhé době ochutnáte něco, co je v Česku a Finsku stejné, vám dlouho nevydrží. Finský bramborový salát ani ze čtvrtiny nedosahuje výborné chuti toho českého (nebo mám říct středoevropského) a ani není mezi Finy oblíbený. Do Finského salátu patří brambory, kyselá okurka, cibule a již zmíněný druh viili.

Když jsem po spatření hotového salátu v obchodě navrhla, že radši zkusím ten pravý český podle receptu babičky a maminky, rodina z toho nadšená tolik nebyla, protože nikdo z nich finský bramborový salát nejí. Od té doby jsem však salát vařila už čtyřikrát a nesla recept dokonce i učitelce do školy. Finové si ho prostě nemohou vynachválit.

 
5.2. – Runenbergin päivä - Runenbergův den

Runenberg byl slavný finský spisovatel žijící v malebném městečku Porvoo vzdáleném od Helsinek asi 40km. Když byl starý a nemocný, pobýval už jen v posteli a koukal z okna. Jeho manželka, skvělá a obětavá milující žena, se o něj velice starala až do jeho posledních dnů. Předčítala mu z knihy a vyprávěla příběhy a mimo jiné mu také pekla nejrůznější druhy sladkého i slaného pečiva. Odtud pochází slavné „Runenbergin torttut“, neboli Runenbergovy dortíky, vysoké oválné zákusky s marmeládou. Je to sezónní záležitost, takže je seženete v obchodech a kavárnách jen týden před 5.únorem, ale většina Finů je dělá přímo tradičně doma.


6.3. – Laskiainen päivä

O měsíc později se ve Finsku slaví den začátku Masopustu, kdy všichni jdou ven sáňkovat, lyžovat a těšit se ze stále přebývajícího sněhu. Tradičnímu také sezónnímu pokrmu se nazývá Laskiaispulla, jedná se o oblíbenou verzi finského sladkého pečiva (pulla), plněnou šlehačkou, rybízovou či malinovou marmeládou a pořádným kusem marcipánu. Stejně jako Runenbergovy dortíky, i Masopustní bochánky se většinou pečou i pojídají doma s rodinou či s přáteli.


O jídle se samozřejmě dá vyprávět velice obsáhle a vždycky opomenete spoustu dalších věcí, které jste chtěli podotknout a zmínit. Jestli se vám finská kuchyně zamlouvá, je nejlepší ji přijet zkusit přímo sem. Budete příjemně překvapeni pohostinností zdejších obyvatel i všemi novými pro nás exotickými chutěmi.

Z Finska zdraví a na oběd už se těší
Markéta Štauberová

 Obrázky
01 - Laskiaspulla - tradiční sezónní sladný pokrm
02 - Ze školní jídelny - lososová polévka, ruisleipä a sklenice odtučněného mléka
03 - Nědělní ryba - pro Finy typické jídlo
04 - Domácí Runenbergovy dortíky
05 - Joulutortut - neodmyslitelná součást Vánoc
06 - Míšení české a finské kultury - sobí maso s českým bramborovým salátem

sobota 26. února 2011

Taneční ve finském stylu

Od tradičních českých tanečních se ty finské v mnoha ohledech liší. Tak už jen to, že zatímco u nás jsou taneční poměrně dlouho udržovanou tradicí, ve Finsku se jedná spíše o záležitost několika posledních let, za to však ve velkém stylu. Popíšu vám nyní, jak konkrétně moje taneční ve Finsku vypadaly.

Taneční tzv.“Staré tance“ (fin.“Vanhojen tanssit“) se tady vyučují přímo ve škole. Jak jste se již mohli dočíst v mém článku o finském školství, školní rok je tady rozdělen do 5-6 období, kdy v každém studujete jiné předměty. Vanhojen tanssit naleznete na většině gymnázií (na středních školách se tato tradice neudržuje) a můžete si je jako kurz navolit ve třetím období.

Škola, kterou navštěvuji, je největší gymnázium v celém Finsku a do kurzu se ročně přihlásí většina studentů druhého ročníku, což je v přepočtu asi 400 tanečníků a tanečnic. Během celého kurzu jsme se naučili devět tanců – Avaustanssi (Úvodní tanec), Tango, Virginia Reel, Cicapo, Jiffy Mixer, Kehruuvalssi (Valčík tančený v kruhu), Wengerka, Salty Dog Rag a Wienervalssi (Vídeňský valčík). Nakonec kurzu přibyl ještě „Oma tanssi“ neboli vlastní tanec vytvořený samotnými studenty, který se od ostatních velice liší. Jedná se většinou o směs všech různých moderních tanců, různého poskakování, hip-hopu...atd. Na závěrečný ples se však dokonale hodí, uvolňuje vážnou atmosféru a také dává studentům volnost a možnost vyjádřit se pohybem ve vlastním stylu.

Ale i všechny „staré“ tance jsou úplně odlišné než ty, které jsme se učili v českých tanečních – Finové i vytváří ke každému tanci choreografii s mnoha prvky, takže to pro obecenstvo je pořád zajímavé a i pro tanečníky to není nuda. Na druhou stranu je samozřejmě těžší se všechny tance naučit, ale když máte k dispozici celé školní období s hodinami třikrát týdně, stojí opravdu za to, abyste to zkusili.

Vyvrcholením našich tanečních kurzů byl samozřejmě ples, který se ve většině škol odehrává v prostorách tělocvičny nebo nějakého školního sálu. Naše škola každoročně pronajímá hokejový stadion v centru Vanty, protože 200 tančících páru se prostě do tělocvičny nevejde.

Ples se všemi očekávaná událost, které se účastní jak ostatní studenti ze školy a přátelé, tak celé rodiny, které se mnohdy sjíždějí i ze všech ostatních koutů Finska. Finové se neštítí utratit velké peníze za honosné róby, luxusní fraky, šperky i jiné doplňky, dokonalý účes i make-up...takže se návštěvníci můžou vždy těšit na velkou podívanou.

Den D pro studenty z Tikkurilan lukio nastal 18.2.2011, kdy jsme se všichni společně sešli na stadionu a tančili nejdříve pro naše spolužáky a večer potom s živým orchestrem pro naše rodiny. Moje hostitelská rodina u této příležitosti nemohla chybět, dokonce k nám zavítala na návštěvu hostitelská babička, která kvůli tomuto plesu vážila cestu až z Pohjanmaa (cca 400km). Atmosféra plesu byla výtečná, rozhodně se jednalo o silný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Zatančili jsme všechny tance skoro bez chyby a pak se setkali s rodinami i přáteli, plni nejrůznějších dojmů. Společně s ostatními výměnnými studenty z Tikkurilan lukio a našimi hostitelskými rodinami jsme pak vyrazili do thajské restaurace a pak už jsme jen uvítali dlouhý spánek, který nás přenesl do prvního rána finských zimních prázdnin. A ty na nás čekají zase s dalšími ohromnými překvapeními a zážitky, ale o těch zase třeba až příště.

 

Ze stále ještě zimního Finska zdraví Markéta

Obrázky
01 - Já, můj taneční partner a ostatních 200 párů během závěrečného plesu ve Valtti areena.
02 - Sophia Pfeiffer, Mirjam Düben a já v šatně před začátkem plesu
03 - Naše hostitelské rodiny po skončení plesu v restauraci

Video
Chcete si udělat představu o finských tanečních? Zde je odkaz na video z večera, kterým se protančili studenti z Tikkurilan lukio (včetně mě) 18.2.2011:

http://www.youtube.com/watch?v=ZvUFJk2-x_8&feature=feedf

středa 2. února 2011

Avanto a další finské zvyky

Finové jsou známí po celém světě vynálezem pravé finské sauny a jsou také jejími nejvěrnějšími návštěvníky. Neznám tady ve Finsku nikoho, kdo by v rodině neměl nejméně jednu saunu. Patří to jednoduše k výbavě domu či bytu stejně jako kuchyně nebo koupelna.

Osobně máme v rodině „sauna päivä“ neboli saunovací den, kdy každou neděli roztopíme saunu a pak tam strávíme celý večer.

Spoustu lidí nechápe, co je pěkného na tom, že sedíte v místnosti, kde se skoro dusíte a kde je nemožné horko. Pokud k nim patříte, přijeďte strávit jednu zimu do Finska a kouzlo sauny rychle pochopíte.

Sauna je způsob finské tradiční relaxace, způsob uvolnění a prohřátí. Tím, že se pořádně zapotíte, vyplavíte z těla všechny škodlivé látky a Finové osobně saunu doporučují jako lék snad na všechny nemoci.

Pokud strávíte den běžkováním venku nebo naopak sezením v práci, neexistuje nic lepšího, než večer zalézt do sauny, prohřát se a zapomenout na stresy každodenního života.

K saunování také neodmyslitelně patří zchlazení studenou vodou. Finové mají v oblibě i skákání do ledového jezera nebo do hromady sněhu.

Oba tyto způsoby jsem už také vyzkoušela a je to opravdu zážitek, na který nezapomenete.

S ledovým jezerem se pojí další finská tradice zvaná „Avanto“. Avanto je způsob plavání v ledovém jezeře bez předešlého saunování. Když u nás v Čechách nějakých pět otužilců vleze v listopadu na pár minut do Vltavy, komerční televize to vysílají jako hlavní zprávu ve večerních televizních novinách a lidé u obrazovek si klepou na čelo. Když ale ve Finsku ráno vyrazíte k jezeru blízko nějaké obydlené oblasti, potkáte takových lidí třeba dvacet.

My chodíme plavat s mojí hostitelskou maminkou teď už skoro každou sobotu. U jezera „Kuusijärvi“, které je od našeho domu vzdálené asi tři kilometry, funguje samozřejmě sauna, ale vedle můžete najít i malý domeček, kde se denně převlékají otužilí plavci a plavkyně.

Od domečku si můžete pronajmout klíče na rok, a když nahlédnete do seznamu návštěvníků, najdete důkaz, že je Avanto opravdu finskou rozšířenou tradicí.

Tak to jsou jen dva ze zvyků, se kterými se při cestami Finskem určitě potkáte. A měli byste je i vyzkoušet! Je to opravdu nezapomenutelný zážitek.

Markéta

Obrázky
01 - Pohled na Kuusijärvi s vysekaným prostorem pro plavání v ledu
02 - Já u Kuusijärvi po plavání s mojí hostitelskou maminkou
03 - Já a kamarádka Sophia z Německa po plavání v šatně

Jak to pokračuje ve Finsku

Už je to pět a půl měsíce, co žiju ve Finsku v hostitelské rodině, chodím zde do školy, učím se finštinu a užívám si všeho, co výměnný program nabízí.

S mojí hostitelskou rodinou jsem pořád velice spokojená, jsou to moc příjemní lidé, kteří mi pomáhají, když to potřebuji a zároveň se chtějí dozvědět spoustu věcí také o naší české kultuře. Vůbec jsem si před odjezdem myslela, že to bude mnohem horší a složitější a jsem moc ráda, že tomu tak není.

Ve škole jsem si už stačila pořádně zvyknout, právě probíhá zkouškové období třetí periody a brzy se přehoupneme do období čtvrtého, s kterým přijdou zase nové předměty, noví učitelé a nové zkušenosti. Tohle je jedna věc, kterou mám na programu ve Finsku opravdu ráda. Ve škole si můžete navolit kurzy, které vám vyhovují, vyzkoušet spoustu nových věcí a když se vám nějaký kurz nelíbí, můžete ho jednoduše změnit. To celkově znamená, že za celý rok projdu zhruba 29 odlišnými kurzy a zkusím si všechno nové, co se jen dá, protože takováhle příležitost už se mi nemusí v životě naskytnout.

Jsem velice ráda, že jsem odjela do Finska na celý školní rok. Když jsme se loučili s našimi semestrálními AFS kamarády, kteří odlétali domů 17.1.(2011), uvědomila jsem si, že odletět zrovna v tenhle čas bych opravdu nechtěla. Je to hlavně proto, že za tu dobu, co jsme tady, jsme si zvykali na místní kulturu, snažili se začít mluvit finsky s rodinou, přizpůsobovali se věcem, které pro nás nebyly normální. A odjet zrovna v momentě, když to začíná být všechno takové pozvolnější a přestává být tolik chaotické? Když jsme se už jakžtakž přizpůsobili místním zvykům, našli si dobré kamarády a začali trochu mluvit finsky?

Je mi jich trochu líto, a spousta z nich také nezadržela slzy, když jsme se společně loučili. Ale to se nějak přečká, oni si zase rychle zvyknou doma a my budeme odvážně pokračovat dál.

A co nás vlastně dál čeká?

V polovině února přijde všemi očekávané vyvrcholení tanečních kurzů, které jsou připravované každý rok pro studenty druhých ročníků středních škol. Společně s ostatními výměnnými studenty se budeme samozřejmě účastnit i závěrečného plesu a vás o tom také budu informovat!

Na konci února přijdou přeloženo doslova „Zimní lyžařské prázdniny“, kdy se podíváme s rodinou do Stockholmu.

A pak už se snad začne trochu oteplovat a mimo jiné přijde i koncertní sezóna, na kterou už se moc těším.

Tak to jsou jen tak zběžně dojmy z posledních měsíců a plány do těch dalších.

Zdraví Markéta

Obrázky
01 - školní sbor včetně mě a dalších výměnných studentů při představení v naší škole
02 - Já a moje kamarádka z Německa Mirjam při hodině umění
03 - Východ slunce při cestě do školy (8:25)

čtvrtek 6. ledna 2011

Nejlepší zážitek od mého příjezdu

Tak tohle je opravdu složité téma, protože vybrat z toho množství jedinečných zážitků jen jeden „nejlepší“ je opravdu nadlidský úkol. Od začátku svého výměnného programu se každý den setkávám se spoustou neuvěřitelných, odlišných a udivujících věcí, které dohromady tvoří jeden velký zážitek k nezaplacení.

AFS studenti vždy říkají, že během svého výměnného roku v zahraničí dostanete možnost, zkusit si věci, které byste nikdy ve své zemi nemohli dělat. Vždycky jsem tuhle frázi přijímala, ale nikdy jsem si ji plně neuvědomovala. Až sama ve Finsku jsem zjistila, že je to naprostá pravda a moc si této příležitosti vážím. Ve svém životě jsem snila o mnohých věcech a tady ve Finsku se mé sny staly realitou.

Když se však zamyslím nad určitým zážitkem, nemohu si odpustit vám popsat úžasné Vánoce, které jsme se svou hostitelskou rodinou strávili v Laponsku.

Jak jistě všichni víte, Laponsko je část Finska (také Švédska a Ruska) rozkládající se za polárním kruhem. Je to opravdu divoký kus země s úžasným přírodním bohatstvím. Když překročíte v zimních měsících polární kruh, stanete v nádherné zasněžené a zalesněné krajině plné úžasných divů, s volně pobíhajícími soby, celodenně rudým sluncem u obzoru, obrovským měsícem a mimo jiné i polární září, táhnoucí se po jasné noční obloze se zářícími hvězdami. Pokud budete mít štěstí, potkáte pravého Joulupukkiho (finského Ježíška), který vám nadělí spoustu nádherných dárků. Určitě si neodpustíte ani finský národní sport – lyžování a možná se svezete i na typických saních, které se zapřahají za psy. V příjemné restauraci zkusíte místní specialitu ze sobího masa s brusinkami a večer se v klidu prohřejete v pravé finské sauně. Okusíte samozřejmě také typické finské vánoční menu, které se skládá z pečené šunky, mrkvové a bramborové směsi, a spoustu druhů nakládaných ryb, včetně skvělého lososa, kterého Finové umí dělat na sto způsobů. Druhý den si třeba půjčíte sněžný skútr a projedete se v obrovské rychlosti nádhernou panenskou přírodou, nezapomeňte se však pořádně obléci, při teplotách -33°C vám může být trochu zima. Cestou zpátky navštívíte sněžnou vesnici, obrovský komplex spletitých chodeb, pokojů a sálů s vybavením postavených jen z ledu a sněhu a nahlédnete i do dvacet metrů vysokého iglú, sněžné meky všech Sámů, místních obyvatel. (Eskymáci zde, navzdory mínění většiny lidí, nežijí.)

Nechtěli byste si vyzkoušet takové Vánoční prázdniny? Já jsem je takto prožila a mohu jen doporučit.

Strávili jsme s mojí hostitelskou rodinou týden ve vesničce Ylläs za polárním kruhem, kde jsme opravdu tohle všechno vyzkoušeli. Na cestě zpět jsme ještě navštívili pravou finskou svatbu a příbuzné v Pohjanmaa. Finové jsou štědří lidé, kteří rádi věnují dárky i pozvánky na vánoční oslavy a opravdu si tyto svátky dokážou stylově užít.

Výlet do Laponska byl opravdu jeden z mých zatím nejlepších zážitků, splnil mi můj sen cestovat a podívat se do jiných částí Finska, ochutnat tamější speciality, vidět soby i liščí ohon (finsky dosl. Revontula = polární záře) a poznat pravé Vánoce ve finském stylu. Tímto děkuji své hostitelské rodině za tuto příležitost. Mám vás moc ráda.

Čtenáře z Finska zdraví Markéta