pondělí 3. prosince 2018


Co se můžeme naučit od Finů?

ještě jednou o finském (a českém) školství


Každý už někdy slyšel o pokrokovosti a efektivitě finského školského systému, málokdo ale ví, v čem tento úspěch doopravdy spočívá. V následujícím článku nechci probírat výsledky plošných testování ani mezinárodní hodnocení, neboť pochybuji o jejich skutečné výpovědní hodnotě. Místo toho nabídnu vlastní hodnocení na základě zkušenosti, kterou jsem získala jak v české tak ve finské škole.

Předškolní výuka


V šesti letech věku přijdou všechny finské děti do tzv. esikoulu, tedy nulté třídy, která je spojovacím článkem mezi školkou a základní školou. Ještě nemají učebnice ani domácí úkoly, ale připravují se na školní docházku formou hry. Učí se jak se učit, ale především jak spolupracovat ve skupině, společně si poradit s úkoly a přicházet na možná řešení. Po celý rok je vychovatelé sledují a pracují s nimi tak, aby každého z nich co nejlépe připravili na školní docházku. A tak například dítě, které by mělo problémy se správnou výslovností, bude na doporučení vychovatele ještě během roku spolupracovat s logopedem. Na konci roku putuje s každým nastávajícím prvňáčkem na základní školu popis průběhu celé předškolní výuky, se kterým se seznámí příslušní pracovníci a mají tak přehled o tom, kdo jim na školu právě přichází. Předškolní výuka je dle zákona z roku 2015 povinná pro všechny finské děti.

Studenti při výuce na gymnasiu v Tikkurile

Základní škola


Na základní školu přijdou děti po jednom roce předškolní výuky a stráví tam dohromady devět let. Systém základního vzdělávání není jednotný pro všechny školy, nicméně má určité styčné body.

Těmi jsou jednotliví specializovaní pracovníci, kteří jsou pro fungování školy stěžejní. Na každé škole působí zdravotní sestra (terveydenhoitaja), psycholog (psykologi) a sociální pracovník (kuraattori). Ti se ještě před začátkem školního roku sejdou s nastupujícími žáky, se kterými se důkladně seznámí, a také s jejich rodiči, které navíc informují o tom, jak škola postupuje v různých situacích a jak řeší případné problémy. Obecně fungují jako podpora rodičům, žákům i učitelům a společně i zvlášť pracují na hladkém fungování všech složek dohromady. Pokud je například ve třídě problém s určitým žákem či skupinou dětí a jejich interakcí, může si učitel přizvat sociálního pracovníka, který po nějakou dobu dochází na hodiny a snaží se situaci řešit. Také děti samy mohou jednotlivé pracovníky navštívit, kdykoliv cítí takovou potřebu. V ideálním případě k nim mají důvěru a nebojí se říct si o pomoc.

Školní obědy jsou pro všechny studenty ZŠ i SŠ zdarma.

Palkit


Zejména u větších základních škol se osvědčil systém tzv. palkit. Celé to funguje následovně.

Na začátku školního roku se v každém předmětu otestuje celý ročník dané školy a na základě výsledků se rozdělí do pěti až šesti skupin po zhruba dvaceti žácích. V těchto skupinách se budou žáci učit celý následující rok. Testuje se každý předmět zvlášť, a tak může být stejný žák např. v nejpokročilejší skupině na výuku angličtiny, a v nejméně pokročilé na výuku přírodovědy. V důsledku to pak znamená, že všechny děti daného ročníku mají po celý rok stejný rozvrh a na jednotlivé hodiny přecházejí mezi různými třídami.

Je důležité dodat, že dětem se neoznamuje, zda jsou v té „nejlepší“ či „nejhorší“ skupině a testování tedy nepředstavuje žádnou stresovou situaci. Kromě toho probíhá každý rok a zařazení do skupiny se tak může značně měnit.

Systém palkit odpovídá snaze finského školství nevystavovat žáky a studenty zbytečnému tlaku tam, kde ho není zapotřebí. Jeho velkou výhodou je také zefektivnění výuky.

Ranní rutina - cesta do školy; budova gymnasia v Tikkurile

Základní údaje a čísla


Do jedné finské třídy základní školy chodí kolem dvaceti až dvaceti-dvou dětí. Na jednu třídu připadá třídní učitel a jeden až dva asistenti, kteří se v hodinách věnují dětem jednotlivě. Třídy se často spojují dohromady a dynamika a náplň hodiny se tak často mění. Jedna hodina trvá devadesát minut a následuje po ní třicetiminutová přestávka. Na základní školu přijdou děti v sedmi letech a zůstanou do svých šestnácti. Na prvním stupni (1. – 6. třída) existuje pouze slovní hodnocení. Známky se udělují až od sedmé třídy a jsou důležité pro přijetí na gymnasium.

Probíhá hodina, Tikkurilan lukio

Finská gymnasia


Na střední škole stráví dospívající Fin pouze tři roky. Na gymnasiu se učí způsobem, který je podobný tomu, co známe z našich vysokých škol. Každý student musí za tři roky studia získat určitý počet kreditů. Do svého rozvrhu si tak zapisuje kombinaci povinných a volitelných předmětů, a to hned patnáctkrát za studium. Školní rok je totiž rozdělen na pět krátkých období (jaksot), na jejichž konci vždy následuje zkouškový týden. Během samotného období se nepíší testy ani se nijak nezkouší.

Důležitou osobou každé střední školy je tzv. opintoohjaaja (krátce OPO), tedy studijní poradce. Ten se pravidelně schází se studenty a pomáhá jim vybírat nejen z nabídky volitelných předmětů, ale také z nabídky domácích i zahraničních vysokých škol, o kterých má z definice své pozice velmi dobrý přehled.

Tikkurilan lukio, podzim 2010

O krok napřed


Největší výhodu finského školství obecně spatřuji v tom, že dokáže předvídat a předcházet problémům a komplikacím, ale také samotnému přirozenému vývoji událostí. Každé dítě v předškolní výuce, žák a později i student má pozornost jednotlivých zaměstnanců školy, kteří soustavně pracují na tom, aby pro něj byl pobyt ve škole co nejpřínosnější a pokud možno i nejpříjemnější. V esikoulu se zaměří na jeho schopnosti komunikace a spolupráce stejně tak jako na případné problémy, kvůli kterým by mohlo být dítě znevýhodněno. Na základní škole se starají o navázání kontaktu a udržování komunikace mezi školou, dítětem i jeho rodinou, a předcházejí tak nedorozuměním a problémům, které by mohly vznikat. Na střední škole je pak mladý člověk veden k zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Od samého začátku je systémově motivován k přemýšlení o svém budoucím směřování a dostane se mu v tomto směru odborné rady a pomoci.

Vstupní hala s kavárnou, Tikkurilan lukio

Předcházení stereotypu – místo pro tvořivost


Druhou velkou výhodu vidím v tom, jak se ve finských školách předchází stereotypní náplni hodin. Tak například výše popsaný systém palkit, který se uplatňuje na základních školách, zajišťuje, že se pro žáky s každou hodinou mění velikost skupiny, prostředí třídy i osoba učitele. K tomu jsou hodiny sestaveny tak, aby se v nich střídalo co nejvíce nejrůznějších aktivit. Když učitel i tak zpozoruje, že pozornost ve třídě upadá, může kdykoliv během hodiny zařadit krátkou přestávku nebo energickou hravou aktivitu. Na gymnasiu pak studenti změní rozvrh hned pětkrát za školní rok. V každém období si zapíší nové kurzy a potkají nové učitele stejně tak jako jiné spolužáky.

Díky volitelným předmětům na finském gymnasiu jsem měla možnost zkoušet si věci, které bych v České republice musela dělat ve svém volném čase a ještě za ně platit. Mezi volitelné předměty patřilo nespočetně sportovních aktivit, ale také hudební předměty jako sbor, zpívání popových písniček nebo projekt školního muzikálu, a zejména pak předměty výtvarné jako malování a kresba, výtvarná dílna a rytectví, i multimediální jako nová média, práce s photoshopem, černobílá nebo digitální fotografie… a další. Pro představu uvádím i vhled do vybraných předmětů, které jsem absolvovala:

Hudební výchova I – povinný předmět
Hodina hudební výchovy I - praktická zkouška

Během hodin studenti poslouchají vybrané písně, se kterými dále pracují, snaží se je interpretovat. Každý si osahá jednotlivé nástroje – bicí, piano a akustickou kytaru – a naučí se hrát několik základních rytmů, stupnic a akordů. Náplní hodiny je praktické zkoušení a pochopení hudby skrze vlastní interpretaci. V průběhu jakso se utvoří mezi studenty kapely, které secvičí s danými nástroji jednu z písní (nebo píseň vlastní), která je zároveň zápočtem pro kurz.

Školní sbor zpívá u příležitosti předání absolventských čepic maturantům.
Hudební večer pořádaný ve škole, na kterém se představí všechny školní kapely, se koná i několikrát do roka.

Každý si při hodině zkusí nahrávání ve školním studiu.

Výtvarná výchova I – povinný předmět
Hodina ve školním ateliéru.


Studenti dostanou na začátku období velké archy papíru, které jim slouží pro „zapisování“ poznámek z teoretické části hodiny. To probíhá přednáškami z dějin umění, většinou s pomocí prezentace, kdy učitel promítá slavná umělecká díla. Studenti mají tužku a díla se snaží překreslovat do svých archů, k tomu si mohou psát poznámky. Nezáleží na provedení, ale na uchopení daného díla. Praktická část hodin se zaměřuje na jednotlivé projekty. V mém kurzu jsme si vyzkoušeli akvarel zátiší na velký formát, vytvoření pohlednice z místa, na které jsme si v rámci hodiny každý došli ve městě, šperk pro slavnou osobnost, 3D papírový model muzea dle vlastního zaměření, nákres perspektivy školní chodby, autoportrét, pojednání a interpretaci vybraného díla z musea moderního umění v Helsinkách.
Chodba před ateliérem je zdobená výtvory studentů. Vystaveny jsou "šperky pro osobnosti".
Návrh židovského musea, vlastní projekt, 2010
Práce se světlem - kurz digitální fotografie

Práce se světlem při fotografování v praxi

Bez stresu a tlaku na výsledky – přátelské prostředí


Finská škola nejen rozvíjí tvořivost jednotlivce a vytváří mu vhodné podmínky k vlastní iniciativě a přijetí zodpovědnosti, je také všeobecně mnohem přátelštějším a příjemnějším prostředím než škola česká. Všichni mí finští učitelé byli nesmírně vstřícní a otevření všem nápadům studentů. Byli pro nás přirozenými mentory a průvodci jednotlivými tématy a předměty. Ani o jednom z nich jsem nepochybovala, že svému tématu skutečně rozumí a skutečně má zájem na tom, ho co nejlépe předat dál. Stejně tak jsem nikdy neměla nejmenší obavy své učitele oslovit, zeptat se nebo požádat o pomoc. Pravidla finské školy mi nepřišla o nic méně přísná a důsledná než v České republice, rozdíl byl spíše ve způsobu motivace k jejich dodržování.

Na základní škole se při výuce nechávají otevřené dveře všech tříd. Dítě by nemělo mít pocit, že je ve třídě uvězněno. Mělo by tam být pokud možno dobrovolně a vědomě.

Žáci a studenti mají vždy dostatek času na dokončení písemného testu. Žádné časové limity neexistují a učitel vždy ochotně vyčká do doby, než si poslední student ve třídě rozmyslí svou odpověď.

Ve škole nikdy nehrozí neočekávané zkoušení naučených znalostí. Ve Finsku pochopili, že zkoušení u tabule nemá žádný vliv na připravenost žáků na hodinu, pouze zbytečně stresuje a okrádá všechny o čas, který by mohl být v hodině lépe využit.

Školní aula - prostor je svou přizpůsobitelností využitelný jak k přednáškám, oficiálním setkáním, divadelním a hudebním představením, ale i výstavám. (Celé hlediště lze odstranit.)
Hodina tělocviku - hraje se oblíbená "Kaupunkisota" (válka města); tělocvična je rozdělitelná na dva menší sály.
Chodba nabízí místo k odpočinku. Tikkurilan lukio

Závěrem


Je ještě mnoho věcí, které jsem v článku nezmínila. Ať už se jedná o skvělý nápad s tzv. pracovním dnem, kdy si studenti na jeden den jdou vyzkoušet práci, která je zajímá (v mém případě to byl den strávený na velvyslanectví ČR v Helsinkách), nebo o další aktivity, které se dějí v průběhu školního roku, jako např. kulturní večery, vystoupení školních kapel, exkurze na filmové festivaly, maškarní, ples druhých ročníků (tzv. vanhojen tanssit)… apod.
A je také mnoho věcí, které by se ještě na finském školství daly zlepšovat. Nicméně se nedá popřít, že Finsko je v přístupu ke vzdělání o hodně dál než většina ostatních států, bohužel včetně České republiky. Náš vzdělávací systém zamrzl ve vývoji někde na počátku dvacátého století. Dnes už není potřeba umět zpaměti celé stránky v učebnici, informace jsou nám velmi snadno dostupné a to v nepřeberné míře. Měli bychom se tedy spíše učit, jak s nimi pracovat. Umět rozumět textu, umět srozumitelný text na základě relevantních zdrojů vypracovat, umět rozlišovat mezi pravdou a klamem, a umět kriticky smýšlet. Finské školství, zdá se, tuto aktuální potřebu chápe lépe než školství české.

Co s tím? Jsme v České republice schopni shodnout se a několik let usilovně pracovat na plošné reformě školství, nebo je to utopie?

Co se týče reforem, jsem poměrně skeptická. Nedávno jsem ale navštívila konferenci v rámci projektu Podnikavost a digitální doba – výzva k proměně vzdělávání brněnské organizace Lipka. A spíše tam, mezi její účastníky z řad učitelů a ředitelů českých škol, spatřuji naději pro české školství. V jednotlivých školách, v jednotlivých tvořivých a motivovaných učitelích a v zajímavých projektech, které společně s žáky a studenty vytvářejí.

pátek 19. října 2018


Finská očista těla a duše

V Česku jim říkáme otužilci, a když se v lednu na chvíli smočí ve Vltavě, je z toho událost dne vysílaná ve večerních zprávách. Ve Finsku je avanto, tedy plavání v ledové vodě, běžnou záležitostí, nad kterou se nikdo příliš nepozastavuje.

Recept na přežití

Finský podzim začíná i na jihu země už koncem srpna a záhy ho vystřídá dlouhá zima. To ale není důvod stáhnout se do vytopených domů a nevystrčit nos až do konce května. Vítr, sníh a mráz jsou nedílnou součástí života ve Finsku a nebylo by tudíž dobré vnímat je jako obtíž. 

Finové to vědí. A dospěli ještě dále než jen k pasivnímu přijetí této skutečnosti. Naučili se oboustranně prospěšnému soužití s přírodou – nejen že ji milují a starají se o ní, dokáží z ní také mnohé vytěžit.

Na podzim

Je polovina října. Kolem páté hodiny odpolední vyrážíme s přáteli směr Kuusijärvi. Už se pomalu smráká a smrky kolem jezera se barví dočerna. Voda má teď deset stupňů celsia. Kolem jezera je ale živo. Všechny lavičky jsou obsazené, po stezce projíždějí cyklisté, děti pobíhají po písku a cákají se ve vodě, jakoby se nechumelilo. Ve stálém provozu tu je elektrická i tradiční savu sauna, ale my zamíříme rovnou do jednoduché šatny a odtud přímo k jezeru. Klíč od šatny si můžete za poplatek vypůjčit vždy na rok, a jak je vidět ze seznamu na stěně, o návštěvnost tady není nouze. A to pravá plavecká sezóna teprve začíná!

Avanto a aamu-uinti

Avanto ve finštině původně znamená otvor v zamrzlé ploše jezera, dnes ale označuje také samotné plavání v ledové vodě. Tradičně si lidé proráží otvory v ledu sami, pokud ale zabloudíte zrovna ke Kuusijärvi, sekeru sebou nosit nemusíte. Pro ledové plavce je zde po celou zimu udržována část jezera bez ledu.

Opravdové avanto lze provozovat jen za dlouhodobých mrazů, nicméně aamu-uinti je záležitostí celoroční. Aamu znamená ve finštině ráno, uinti zase plavání, a dohromady označují prostě jen krátké smočení se ve vodě hned po probuzení. Ačkoli se nejedná o žádný terminus technicus, je to právě tento zvyk, kterému jsem se ve Finsku naučila, a ke kterému se velmi ráda vracím, kdykoli mám k tomu příležitost.

„Hyvät löylyt, puhtaampi mieli“

K finskému životnímu stylu patří neodmyslitelně také sauna. Saunování je aktivitou, kterou Finové sdílí s rodinou a přáteli, ve veřejných saunách pak i s neznámými lidmi, a má zde velký společenský význam. Má také důležitou rituální funkci. Celý proces počínající štípáním dřeva a roztápěním sauny, vrcholí právě koupelí v jezeře či v moři a může trvat skoro celý den. Rituálnost je zjevná i na specifických pravidlech prostoru sauny. Tak především je běžné, že se i zcela neznámí lidé saunují společně nazí. Nahota je vnímána v tomto prostoru jako naprostá přirozenost a je nahlížena odlišně než kdekoli jinde ve veřejném prostoru.

Je prokázáno, že saunování je zdraví prospěšné, napomáhá lepšímu prokrvení organismu a zvyšuje obranyschopnost. Sauna je prostředím sterilním, po dlouhou dobu tak byla Finy využívána také k porodům, dnes pak například k desinfekci oděvu. Hlavním účelem sauny je celková očista. V souladu s pravidly rituálu působí blahodárně na lidskou mysl. Sauna nabízí člověku, stejně jako někomu modlitba či zpěv, příležitost zažít se jinak – na chvíli zakoušet svou existenci jiným způsobem.

K očistě a posílení těla i duše slouží stejně tak dobře i avanto a aamu-uinti. Záleží ovšem vždy právě na každém člověku, s jakým vědomím do toho kterého jezera vstoupí.

Avanto: Několik poznámek na závěr…

Když voda klesne pod deset stupňů celsia, je příjemnější využít neoprenových bot a rukavic. Dobré je také zahřát se před plaváním skandinávskou chůzí nebo během na lyžích. Pak už jen stačí se uvolnit a s výdechem se ponořit do vody. Avanto má přinášet příjemný pocit svěžesti, probuzení a znovuzrození organismu, nemá smysl ho tedy podstupovat proti svému přesvědčení či na popud někoho jiného. Ve vodě stačí strávit třicet sekund, aby tělo začalo vyplavovat endorfiny, nikdy však více než pár minut, aby naopak nedošlo k podchlazení organismu.

neděle 28. února 2016

Den Kalevaly

Dnes, 28. února 2016, slavíme ve Finsku den Kalevaly.
Kalevala je finský národní epos sepsaný Eliasem Lönnrotem v první polovině 19. století. Je to jedno z nejvýznamnějších děl finské literatury. Kalevala nejen uchovává do té doby pouze ústně tradované pověsti a vyprávění z oblasti Karélie, ale nemalým dílem také ve své době přispívá k formování finské národní identity a založení finsko-jazyčné tradice jako opozice proti silnému švédsko-jazyčnému vlivu.

Slavný triptych finského malíře Akseli Gallen-Kalely, který je vystaven v muzeu Ateneum v Helsinkách, zobrazuje výjevy z Kalevaly. (fotografie - zdroj: Wikipedia)

Pokud přemýšlíte, jak se ve Finsku slaví den Kalevaly, možnou odpověď lze nalézt v eposu samém:

"Zpívají i Lapončíci,
v senných laptích poskakují,
z misky vodu chlemtajíce,
smrčí kůru žvýkajíce;
proč pak já bych nezazpíval,
proč pak já a hoši naši
u nápoje sladového,
u pivíčka ječmenného?"

"Zpívají i Lapončíci,
v senných laptích poskakují,
při plamenu rozloženi,
umouněni, začerněni;
proč pak já bych nezazpíval,
proč pak já a hoši naši,
pod věhlasným krovem tímto,
pod přístřeším přívětivým?"

"Dobře tu je muži býti,
milo je tu ženě žíti,
v jedné ruce korbel piva,
v druhé pohár medoviny,
okouni jsou nedaleko,
blizounko jsou lososárny,
jez, a jídla neubývá.
pij a pij, se nedopiješ."

Kalevala, v překladu Josefa Holečka z roku 1894

neděle 21. února 2016

Why should we all celebrate Ystävänpäivä

Ystävänpäivä is celebrated on 14th February. It is a day when Finns remember their friends, send them postcards or present them with small gifts. The roots of the celebration possibly reaches as far to the history as to an Ancient Greek celebration of Arkadian Lykaia or Roman Lupercalia, celebrations closely linked with fertility.

Ystävänpäivä 2014, Vantaa, Finland

Although Ystävänpäivä (or the Friend's day) is historically obviously connected to st. Valentine's day, there are significant differences between these two. St. Valentine's day has become a tasteless commercial affair full of pink hearts and seemingly funny references to sex, whereas Ystävänpäivä, which has been celebrated in Finland since 1980s, keeps its level of dignity and stays more or less in the form of private appreciation of one's friends. 
And that's what I think the celebration of any relationship, whether friendship or romance, should be about. It is nice to show appreciation and it is also nice to be appreciated, but neither really works with trashy pinky advertising slogans. Or does it?

úterý 8. září 2015


Finnish Grandmas 
Best prepared for cold autumn days!


BRACE YOURSELF, FINNISH AUTUMN IS COMING!


neděle 16. srpna 2015

Mölkky

Mölkky je tradiční finská hra, která některým nikoli náhodou připomíná u nás známější ruské gorodki. Ve Finsku je hra velmi oblíbená. Má jednoduchá pravidla, je vhodná pro všechny věkové kategorie, a především se hraje venku v přírodě.

Co je potřeba
K hraní potřebujete dvanáct kolíků s čísly a jeden na házení, a také venkovní prostor s rovným povrchem. Pokud ještě nevlastníte sadu Mölkky, můžete si improvizovaně vyrobit vlastní z polínek dřeva na podpal. Tak jsme původně hráli Mölkky i my v Kašperských Horách.

Improvizované Mölkky v Kašperských horách, 2013

Pravidla
Nejdříve je nutné rozestavit kolíky podle následujícího schématu. Pak určete místo, ze kterého se bude házet, a to 3-4 metry od rozestavených kolíků.

Schéma rozestavení kolíků

Následně určete pořadí hráčů. Hru je nejlepší hrát v počtu 3-5 hráčů. Nyní hra může začít. První hráč se postaví na vyznačené místo a hodí kolíkem tak, aby srazil buď co nejvíce očíslovaných kolíků, nebo pouze jeden s vysokým číslem. Pokud hráč shodí více než jeden kolík, dostane tolik bodů, kolik shodil kolíků. Pokud hráč shodí pouze jeden kolík, započítá se mu číslo uvedené na kolíku. Po každém hodu se shozené kolíky postaví na místě svého dopadu a hráči se vystřídají. Cílem hráče je dosáhnout počtu 50 bodů. Pokud hráč číslo překročí, jeho skóre se snižuje na 25 bodů. Pokud hráč třikrát za sebou mine, je ze hry vyloučen. Vyhrává ten, který dosáhne jako první počtu 50 bodů. Hra je tím ukončena.

Češi vs. Finové – Vysočina – červenec 2015 – reportáž
Dne 8. července 2015 se konalo v jedné z pulzujících metropolí Vysočiny, obci Šimpach, mezinárodní utkání v Mölkky. Atmosféra byla již od ranních hodin napjatá jako tětiva Hérakleitova luku. Finský tým dorazil den předem, aby se aklimatizoval a druhý den ráno již absolvoval návštěvu nedalekého Pelhřimova a hradu Kámen. Finsko vyslalo dva ze svých nejlepších hráčů Mölkky současné doby, Ailu a Michaela, oba největší talenty týmu Vantaa. Na české straně se proti nim postavili Jaroslav za tým Švihov, Zuzana za domácí tým Pelhřimov a Markéta za tým Plzeň. Jaroslav se nám před začátkem hry svěřil, že si věří na vítězství. V rámci své přípravy absolvoval jediný zápas, který s přehledem vyhrál. Finové ale přistupují ke hře s vrozeným typicky finským charakterovým rysem Sisu a tak i z nejvíce krizových situací v cizím prostředí dokáží vytěžit maximum. 
Hra začala. Kdyby na místě byli nějací diváci, viděli by teď ve tvářích všech hráčů pekelné soustředění. V první části hry se rychle dostává do popředí Aila, Jaroslav je jí ale v patách. Michaelovi se příliš nedaří, dnes není jeho den. Zuzana s Markétou si přičítají body pomalu ale jistě. Michael dělá trojchybu, ale není přítomen rozhodčí, který by ho vyloučil, proto hraje dál. První hru vyhrává s přehledem Aila.
Jaroslav prohlašuje, že je to jen náhoda a ihned se chystá na odplatu v druhém kole. S trochou štěstí uspěje a raduje se z vítězství. Třetí hra bude rozhodující. Markéta má dobře rozehráno, postupuje rychle vpřed a stačí jí už jen sedm bodů k dosažení padesáti bodové hranice. Bohužel se jí stále nedaří trefit osudnou sedmičku a omylem trefuje vyšší kolík, takže se rázem dostává na pouhých 25 bodů. Mezitím se dopředu dostává Aila a přesným hodem vyhrává třetí hru. Zápas je ukončen a finský tým se raduje z vítězství. Jaroslav prohlašuje, že je to pouze náhoda a již se chystá na další příležitost, kdy Finům porážku oplatí.


Dva rivalové. I když je rivalita mezi týmy nezměrná, nesmíme zapomínat, že šimpašské Mölkky je hlavně o utužování česko-finských vztahů.
 
Trávu je dobré posekat, aby Mölkky byly při hře vidět. I na takové detaily musí myslet pořadatelé prestižních utkání na Vysočině.

sobota 15. srpna 2015

Senátní náměstí včera přivítalo sto kytaristů z celého světa

Na Senátním náměstí v Helsinkách přímo před Tuomiokirkko zahráli včera slavní Children of Bodom v doprovodu sta vybraných amatérských kytaristů z celého světa. Přípravy na tuto akci se zúčastnil frontman kapely Alexi Laiho, který osobně vybral z velkého počtu zaslaných videí sto talentovaných kytaristů, kteří se včera měli možnost představit na hlavním náměstí v Helsinkách. Všech sto čtyři účinkujících se poprvé setkalo teprve ve středu na první zkoušce v hale na výrobu kabelů ve Vantě, kde spolu secvičili instrumentální skladbu, kterou včera představili publiku na Senátním náměstí. Vedle Alexiho se akce s názvem "100 guitars from Hel" zúčasnili ještě dva členové Children of Bodom, bubeník Jaska Raatikainen a klávesista Janne Wirman.

Zde ke shlédnutí video celého představení:

Children of Bodom patří ke stálicím finské metalové scény. Kapela, která byla založena před více než dvaceti lety, se těší i dnes rozsáhlé fanouškovské základně a nepolevuje ve svém vražedném tempu v odehraných koncertech. Alexi Laiho je považován za jednoho z nejtalentovanějších kytaristů současné doby. Svou dokonale technicky zvládnutou hrou na kytaru s originálními prvky je ústřední postavou kapely.

Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011 (foto: Markéta Štauberová)

Alexi Laiho a Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011 (foto: Markéta Štauberová)

S kamarádkou na Children of Bodom, Jäähalli - Helsinki, 22. dubna 2011