Další velké aktualizace se blog dočká v druhé polovině června 2012. Můžete se těšit na vyhodnocení statistiky, která si dala za cíl odhalit, kolik toho Češi ví o Finech a naopak. A také samozřejmě na mnoho dalších článků. 

Finové a alkohol

Téma, co je tabu?

Finové a alkohol – to jsou dvě slova, které si nemálo z nás k sobě rychle spojí. Co k tomu většinu lidí svádí? Je to opodstatněné? A jak se dnes ve Finsku vlastně konzumuje alkohol? Na tyto otázky jsem se snažila odpovědět ve svém dalším příspěvku.

Po roce stráveném ve Finsku mi nepřišlo, že by Finové pili nějak více alkoholu než Češi. Někdo mi kdysi říkal, že nepijí ani tak větší množství lihovin, ale spíše jiným způsobem než ostatní Evropané – a to více destruktivně. V realitě by to mohlo znamenat, že zatímco my sedíme v hospodě, rozprávíme, popíjíme pivo a dostáváme se pomalu do nálady, Finové do sebe nejlépe v soukromí nejprve vyprázdní lahev vodky a pak se jdou bavit. Neměla jsem příležitost tento zvyk ve Finsku blíže pozorovat, nicméně i podle mého názoru je rozhodně větší rozdíl ve způsobu konzumace a přístupu k fenoménu alkoholu, než v jeho množství.

Prohibice

Finský žurnalista Jami Järvinen se ve svém článku o finském způsobu pití alkoholu vyjadřuje k aktuální situaci na severu s nadsázkou avšak stále skepticky:

„My Finové jsme pokročili. Dokážeme dnes rozlišit červené víno od bílého a v některých rozvinutých oblastech Finska dokonce dokáží propojit  pití alkoholu s jídlem. Dalším krokem je dostat víno do obchodů s potravinami.“

Ve Finsku totiž platí stejně jako v jiných skandinávských zemích zákon o částečné prohibici. Kromě Dánska měla většina severských států silná protialkoholická hnutí již od počátku devatenáctého století. Prohibice byla ve Skandinávii zaváděna na začátku 20. století. Finsko si ji osvojilo roku 1919 jako jeden z prvních zákonů po získání nezávislosti v roce 1917. Ve Finsku však eskalovalo násilí a kriminalita a názor veřejnosti na přísný zákaz pití i výroby jakéhokoli alkoholu se změnil. Proto Finové ukončili prohibici v roce 1932 hlasováním ve veřejném referendu.

Dodnes má však stát na distribuci alkoholu monopol. Ve Finsku tak funguje následující systém. Pokud si chcete koupit pivo (olut), cider (siideri) nebo další nápoje s malým množstvím alkoholu, můžete zajít do běžného obchodu s potravinami. Pokud ale dostanete chuť na pivo silnější, víno (viini) nebo snad dokonce tvrdý alkohol (viina), musíte se obrátit na specializovanou státní prodejnu Alko. Alkohol vám prodají jako u nás od osmnácti let, na kořalky si však musíte počkat až do jednadvaceti.

V rámci tohoto zákona se vám také může stát, že vás nepustí do restaurace, baru či klubu, pokud neprokážete, že jste plnoletí bez rozdílu v tom, jestli chcete pít vodku nebo kolu. S cenami alkoholu v restauracích si dávejte pozor. Půllitr českého piva si dáte v Helsinkách v restauraci až za 8 euro, běžná cena je kolem šesti. Je to způsobeno nejen monopolem státu na dovoz a vývoz alkoholu, ale také s tím se pojícím daňovým zatížením. Vysoké ceny mohou být právě jedním z důvodů, proč se Finové raději dostanou rychle do nálady např. vodkou a pak vyrazí do města, kde již nemusí utrácet peníze za drahé nápoje.

Helsinki ---> Stockholm ---> Helsinki

Finové mají ještě jeden způsob, jak poměrně rychle a za příznivou cenu získat alkoholické nápoje. Alespoň pokud jste v Helsinkách a zajdete se podívat do přístavu v čas, kdy přijíždí trajekty z Talinnu či Stockholmu, uvidíte ospalé lidi vystupující z lodí s plnými cinkajícími taškami. Na moři je totiž alkohol bez daně!

Noční trajekty do Stockholmu se stávají jakýmsi národním sportem, ve kterém se prosazují zejména mladí Finové. Večer nastoupíte s partou na loď, zajdete do jednoho či více z mnoha barů na palubě a prohýříte noc. Ráno se ani neobtěžujete vystoupit ve Stokholmu, radši se přes den prospíte v kajutě a párty pak můžete opakovat na zpáteční cestě domů. Druhý den před přiražením k finským břehům stihnete nakoupit levnější alkohol do zásoby – v obchodech vám to usnadní prodejem různých vozíků a přepravek všech velikostí. A pak už vesele se zásobou lihovin na dalších pár měsíců vypochodujete do slunečného přístavu v Helsinkách a pochvalujete si, jak skvělý to byl zase jednou výlet.

Abychom nekřivdili Finům, Švédové tyto noční plavby absolvují z druhé strany také. Pozitivním úkazem budiž fakt, že alespoň v této aktivitě si stojí Švéd s Finem bez jakéhokoli rivalství bok po boku! Často se dokonce objímají a zpívají do noci staré dobré šlágry v karaoke baru na přídi lodi prorážející vlny lihového severního moře.

„Majáles“ a Svatojánská noc – nejpůsobivější finské svátky

Podle studií některých evropských vědeckých skupin však dostupnost alkoholu nemá vliv na množství jeho konzumace. Co dalšího tedy Finy odlišuje v přístupu k alkoholu?

Někteří tvrdí, že za to může chladné a nepříznivé klima. Lidé dnes však raději holdují alkoholu ve městech u jižního pobřeží než za polárním kruhem v Laponsku, kde by se v zimním období mohly zdát klimatické podmínky našinci snad mírně nepříznivé. Počasí má určitě jistý vliv na mentalitu lidí a způsob jejich života, nesetkala jsem se však s žádnou seriózní odbornou studií, která by dokazovala, že by se jednalo o přímý faktor ovlivňující konzumaci alkoholických nápojů.

Finové jsou velice soudružní a k sobě navzájem semknutí lidé, ač se to na první pohled může jevit právě naopak. Jsou velice hrdí na všechny sebemenší úspěchy – a to ať už např. mezinárodní sportovní výkony jejich rodáků, nebo na osobní úspěch někoho z rodiny, přátel a známých. Všechny tyto události se musí řádně oslavit. Připočítejme také četné rodinné oslavy všemožných výročí, den otců, matek, žen či přátel, den nezávislosti, Runenbergův den a další. Nezapomínejme také na předvánoční pikkujoulut, malé oslavy a večírky s přáteli nebo kolegy z práce před Vánoci. Finové jsou také úspěšnými pořadateli velkých letních festivalů a i k těm alkohol přeci jednoznačně patří.

A ještě je nutno zmínit dvě tradiční oslavy, při kterých do finských hrdel protečou každoročně hektolitry alkoholu – totiž Vappu a Juhannus. Vappu je oslava na přelomu dubna a května zejména pro mladé lidi – maturanty a vysokoškoláky. Dala by se připodobnit k našemu Majálesu. Všichni Finové nejprve přes noc bujaře oslavují a v prvních finských jarních dnech pak vysedávají na dekách po městských parcích v sněhobílých námořnických čepičkách, které při závěrečné ceremonii dostane každý maturant, popíjejí, diskutují a občerstvují se z piknikových košů. Zatímco Vappu je oslava soustředěná hlavně do měst, Juhannus je naprosto odlišný. Pokud jste Fin, chcete Juhannus nebo-li Svatojánskou noc strávit nejlépe na chatě u jezera. Tam se také pije a slaví, ale v okruhu rodiny či nejlepších přátel. Večer se jde do sauny a plave se v jezeře, tradičně se také zapalují obrovské ohně.

A nakonec  - nebyli by to Finové, aby popíjení nespojovali se saunováním. Po sauně vždycky přijde vhod lehčí pivo – Finové říkají přímo saunaolut, které dovede svěží pocit ze saunování k dokonalosti!

Takže když všechny tyto aktivity vezmeme kolem a kolem, zjistíme, že ve Finsku není dne a příležitosti, ke které by se alkohol nějakým způsobem nehodil. I možná proto mají ve světě pověst pijanů. Ale za to se na Finy nemůžeme zlobit. Je to přece tradice!
Jak k ní Finové přišli je i pro mě záhadou. Jisté jsou však dvě věci. Že se jí jen tak nezbaví, a hlavně že v tom rozhodně v dnešní době nejsou sami.

Ochutnejte pravou chuť Finska - lososový dort!

O finské kuchyni se říká, že je hlavně výživná ale ničím jiným nezajímavá. Že to není tak úplně pravda jste se mohli dočíst v článku „O finské kuchyni“. Dnes se o tom můžete i přesvědčit. Ráda bych vám totiž přestavila recept na můj oblíbený finský lososový dort. Určitě ho vyzkoušejte, je to delikatesa!

Co budete potřebovat a jak postupovat?

Na podklad:

Cca 200 g chleba, nejlepší je pravý finský ruisleipä, rozemletý na malé kousky v kuchyňském robotu, ale lze ho nahradit nějakým sušším tmavým chlebem

Cca 100 g másla nebo margarínu

Sůl

Připravíme si pekáč, na který položíme pečící papír. Smícháme rozemletý chléb se slaným máslem a hmotu rozprostřeme a udusáme v pekáči tak, aby vznikla asi 2-3cm silná vrstva.

Na náplň:

Cca 250 g lososa

Dvě krsti malých krevetek (podle chuti)

200 g měkkého tvarohového sýra, může být s příchutí např. cibule

200 g zakysané smetany nebo creme fraiche

4-5 plátky želatiny

1-2 lžičky citrónové šťávy

Kopr

Také lze přidat cibuli nakrájenou na malé kousky

Plátky želatiny rozehřejeme v horké vodě. Potom smícháme všechny ingredience a přidáme sůl, pepř a kopr. Při koupi lososa je nutné brát ohled na kvalitu. Nejlepší lososi v Česku jsou ti dovážení z Norska, většinou také cena odpovídá kvalitě.

Směs naklademe na připravený podklad. Dort necháme přes noc v lednici, nejlépe něčím zatížený. Po uležení a ztuhnutí ho můžeme dále ozdobit kousky lososa, koprem, vařeným vejcem či krevetkami.

Jak řekla paní Peltonenová, od které mám tento recept:

Ei muuta kuin nauttimaan lohikakusta!

(Není víc co dodat, než užijte si lososový dort!)

Mannerheim, Halonen...Niinistö

aneb finští prezidenti

Historie samostatného Finska se začala psát v roce 1917, kdy se osamostatnilo od Ruska. Dva roky poté si Finové zvolili svého prvního vlastního prezidenta. V roce 1919 se jím stal bývalý profesor a právník Kaarlo Juho Ståhlberg z liberární Národní progresivní strany. Prezidentem byl až do roku 1925, kdy ho ve funkci vystřídal Lauri Kristian Relander z Agrární ligy. I ten se však zdržel pouze jedno šestileté období a uvolnil místo Pehr Evind Svinhufvudovi z liberárně konzervativní Národně koaliční strany. Svinhufvud byl jedním z hybatelů událostí, které vedly v roce 1917 ke vzniku nezávislého Finska. Kandidoval na prezidenta již v roce 1925, ale neuspěl. Nejdříve byl Relanderem jmenován jako premiér a později v roce 1931 se stal finským prezidentem. Na postu působil do roku 1937. Na tři roky převzal funkci prezidenta Kyösti Kallio, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu a okolnostem druhé světové války ji v roce 1940 předal Risto Heikki Rytimu. Jeho pozice za války nebyla vůbec jednoduchá. Ryti se po propuknutí války stal nejdříve premiérem a později mu byl předán úřad prezidenta v průběhu pokračovací války. Ryti neměl zkušenosti se zahraničními záležitostmi.

Detail z finského znaku - je jím stejně jako v Česku lev

V těch mu vždy pomáhal Finy dodnes uctívaný polní maršál Carl Gustav Emil Mannerheim, který se stal prezidentem ihned po Rytim v roce 1944. Jeho vláda trvala pouze dva roky, ale do finské historie se zapsal hlavně svou odvahou na bitevním poli i v aktivní politice. Po Mannerheimovi nastoupil Juho Kusti Paasikivi, zástupce Národní koaliční strany, který byl prezidentem po deset let. V roce 1956 obsadil jeho post Urho Kaleva Kekkonen, který se v prezidentském paláci udržel obdivuhodných 26 let a jeho éra tak skončila až v roce 1982. Kekkonen ve Finsku pokračoval v aktivně neutrální politice, se kterou přišel už jeho předchůdce Paasikivi. Tímto přístupem a smlouvami si Finsko zajistilo nestrannost a nezávislost a zároveň mohlo obchodovat i se státy Varšavské smlouvy i s NATO.  Kekkonen zemřel v roce 1986. V té době byl již čtyři roky prezidentem Mauno Henrik Koivisto z Finské sociálně demokratické strany. V roce 1988 došlo k zavedení nového zákona, který předává pravomoc pralamentu volit prezidenta lidu. Od roku 1991 byl také upraven dodatek, který opravňuje jednoho kandidáta zastávat úřad prezidenta pouze na dvě volební šestiletá období. Strana sociálně demokratická uhájila svého kandidáta i při dalších volbách v roce 1994. Stal se jím Martti Oiva Kalevi Ahtisaari, který znovu v roce 2000 zvolen nebyl. Tehdy se do historie zapsala Tarja Halonenová jako první finská prezidentka. Stala se mezi Finy velice oblíbenou, dokonce ji někdy nazývají „matkou mumínků“, ve Finsku i ve světě populárních kreslených postaviček, které jsou jedním ze symbolů Finska. Tarja si získala hlasy věrných Finů i v roce 2006. Nyní však její prezidentské období končí.

Pohled na pobřeží Helsinek z moře. Budova nalevo je sídlo
finského prezidenta

V neděli 5.2.2012 byl ve druhém kole přímých prezidentských voleb zvolen nový prezident Sauli Niinistö z Finské koaliční strany. Z prvního kola postoupili dva nejsilnější kandidáti, druhým byl Pekka Haavisto ze strany Liga Zelených. Po druhém kole bylo jasně rozhodnuto. Niinistö získal 62.6% hlasů proti Haavistovým 37,4%. Nový prezident převezme úřad v březnu tohoto roku. Narodil ve v Salo v srpnu roku 1948 kde také vedl svou vlastní právnickou firmu. Později vstoupil do politiky a v roce 1994 byl zvolen jako předseda Koaliční strany. Stihl se také již podruhé v roce 2009 oženit po tragické autonehodě, kde zemřela jeho první manželka. Niinistö může jen doufat, že bude ve Finsku oblíbený stejně jako jeho předchůdkyně Tarja. Ta ho před šesti lety porazila při jeho kandidatuře v prezidentských volbách a nastavila laťku všeobecné popularity docela vysoko. Jestli jí dosáhne nový finský prezident se můžeme přesvedčit minimálně v příštích šesti letech.

Jak narukovat do finské armády

Armádní strava - párková polévka má pro Finy
až skoro mystický význam, znamenala zvrat ve válce s Rusy

Je libo vyzkoušet si vojenský výcvik? Pro středoškoláky
to ve Finsku není problém. Vlastní foto z obrněného
transportéru.

Téma finské armády si alespoň v krátkosti nemohu odpustit, protože tvoří důležitou součást finské společnosti. A to z jednoho prostého důvodu. Zatímco u nás v Česku už se můžeme setkat pouze s vojáky z povolání, ve Finsku stále platí povinnost základního vojenského výcviku pro všechny muže, kteří dospěli osmnácti let.
Pokud někdy v Helsinkách pobudete alespoň přes víkend, určitě se setkáte se spoustou uniformovaných mužů, čekajících v nádražní hale a na nástupištích na vlak domů. V pátek a v neděli je jimi centrum města úplně zaplněné. V novinách se každou chvíli dočtete o nějaké nové vojenské reformě či veřejné události a v parku už vás pak ani nepřekvapí, když se znenadání objeví dva autobusy a z nich vyskáče šedesát vojáků s krabičkami, do kterých budou celý den vybírat peníze na podporu veteránů ze zimní války.
Pro Finy, hlavně pro ty starší, je služba vlasti stále velice důležitou záležitostí. Je to víceméně dáno historií – tato severská země s pěti milióny obyvatel byla po většinu své existence součástí silnějšího Ruska či agresivnějšího Švédska. Tento fakt zůstává v myslích Finů dodnes. Nikdy proto neopomenou zavzpomínat na slavné vítězství proti Rusům a oslavit výročí získání nezávislosti.

Dostatek informací o fungování armády můžete dostat už na střední škole. Ministerstvo Obrany ve spolupráci se Záložními jednotkami armády Finské republiky (MPKY) pořádá každoročně dva kurzy základní obrany pro středoškoláky. Kurz má čtyři části. V prvních třech zájemci navštíví záchranou stanici, budovu policie a vojenské muzeum. Kurz vrcholí víkendovým výcvikem ve vojenské zóně, kde lze získat informace o strukturalizaci armády a vyzkoušet si, co vás jako budoucího vojáka čeká.
Měla jsem příležitost stát se součástí tohoto kurzu. Jednalo se o jeden z nejsilnějších zážitků mého života, na který už nikdy nezapomenu.

Vojenské stany na ostrově Santahamina. Sem se
bez povolení nedostanete.

Finská armáda čítá asi 8 700 profesionálních vojáků. Každoročně přijde kolem 2 000 nováčků splnit svou povinnou službu, která je na 6, 9 nebo 12 měsíců. Je nahraditelná třináctiměsíční civilní službou. Celkový rozsah finské armády je kolem 27 000 vojáků. V době války by mohlo být do služby povoláno 350 000, podle jiných údajů až 500 000 vojáků. Jejich počet se dramaticky snižuje od 80. let 20. století. V té době to mohlo být až 750 000 vojáků, což je šestina celkového nynějšího obyvatelstva Finska. V roce 2010 se nově snížil počet vojáků na 250 000 v záloze. I tak je to dvojnásobek vojáků, které by daly dohromady všechny ostatní severské státy. Finsko by se tak pyšnilo největší evropskou armádou. Armáda každoročně stojí Finy asi dvě miliardy euro.

A co si o povinné službě myslí Finové?
„Do armády se mi moc nechtělo. Myslel jsem, že to bude ztracený čas. Nakonec jsem si svoji službu ještě o několik měsíců prodloužil. Armáda mě nechala dospět, dokázal jsem se samostatněji rozhodovat a získal jsem tam nové kamarády na celý život. Jsem rád, že jsem tam byl.“ říká dvacetipětiletý Joona, který svoji službu plnil v hradní stráži v Helsinkách.

Vyfasovat uniformu a přežít víkend.
Zážitek je to rozhodně unikátní.
22.-24.10.2010 

„Podle mého názoru je finská armáda celkem na dobré úrovni. Ve Finsku spoustu lidí říká, že „armáda dělá z chlapců muže“. Je to docela drahá záležitost, ale lidé se ještě stále bojí Ruska – je to největší a asi jediná hrozba, kterou Finsko momentálně má.“ Říká student gymnázia Ilkka Lähde, který se k povinné službě bude hlásit letos v létě. „Jinak si ale myslím, že armáda už není a neměla by být tolik důležitá, jako byla kdysi. Vztahy s Ruskem už jsou někde jinde, než byly v 70. a 80. letech a tak podle mě není potřeba nadále udržovat povinnou službu. Je to příliš drahé a docela k ničemu – jeden můj známý říkal, že je deprimovaný hlavně proto, že je to víceméně nuda. Je to také nespravedlivé, protože vám to přeruší studium či práci na půl roku a nic tak zázračně užitečného se tam pro život vlastně nenaučíte. Z těchto důvodů se taky moji dva jiní kamarádi nechali zapsat k civilní službě. Trvalo to celkem třináct měsíců, ale po večerech mohli domů a jinak měli celkem normální život.“ Dodává Ilkka.
Nemyslí však, že by armáda byla jednoznačně špatná: „Mám i známého, kterému se tam velice líbí. Prodloužil si službu na dvanáct měsíců a bude z něho tedy poddůstojník s velitelským vzděláním. Pomůže mu to v kariéře, pokud bude chtít někdy v budoucnosti dělat třeba ředitele nebo vedoucího nějakého podniku. I on říká, že je to velice nudné a v armádě je spoustu idiotů, ale jinak je spokojený a užívá např. i výhod pro trénování své fyzické kondice – je totiž sportovec.“
„Já osobně půjdu pouze na šestiměsíční základní službu. Věřím, že bych mohl místo tohoto půlroku dělat mnohem užitečnější věci a také bych byl státu propěšnější, kdybych třeba pracoval a platil daně. Je poměrně těžké říci, co si vlastně myslím. Armáda je důležitá věc, ale její organizace může být ještě o hodně lepší.“ Zakončuje Ilkka. Je jisté, že armáda není již ve Finsku natolik populární ani užitečná, jako byla dříve. I tak nebo snad právě proto zůstává povinná služba velkým tématem k diskuzi ať už ve volebních programech politických stran nebo u nedělního rodinného oběda.

Uprostřed finské divočiny

Když se v polovině dubna stromy ve Finsku konečně začínají zelenat, první jarní kvítí pomalu rozkvétá, sluníčko více hřeje a příroda se začíná probouzet k životu, začíná také finská chatařská sezóna.
Ve Finsku jsou tradiční finské mökki nedílnou součástí životního stylu i u těch nejkonzervativnějších městských lidí. Při procházce lesem byste mohli potkat manažera velké firmy, v týdnu oblékajícího značkový oblek s kravatou, o víkendu sekajícího dříví a sbírajícího maliny. Spíše ale nikoho nepotkáte. Finsko má zalidnění 17 obyvatel / km² a to činí jeho obyvatele na svých chatách ve většině případů izolovanými od veškeré civilizace.

Typická finská chata připomíná skromnější kanadský srub. Najdete ji nejčastěji v blízkosti křišťálově čistého jezera uprostřed nikde nekončícího členitého lesa. Staví se zásadně ze dřeva (- dřevo tvoří hlavní surovinu i pro stavbu většiny obytných domů ve městech a na předměstích). Podstatnou část interiéru tvoří pravá sauna, pokud není od chaty oddělena, zbytek je obytná část. V některých chatách naleznete různé moderní vymoženosti, avšak ve většině pouze to nepostradatelné. Nač je například potřeba voda z potrubí, když ji můžeme přinést z průzračného jezera? A nač potřebujeme topení, když nám chatu příjemně zahřejí kamna ze sauny?


Finové jsou lidé, kteří jsou s přírodou velmi těsně spjati. Nejenže v ní tráví spoustu času, ale také ji chrání a starají se o ni. Na stavbu chaty a sauny jsou přísná pravidla. Udává se například minimální vzdálenost sauny od jezera, charakter stavby a další důležité věci, které zabraňují ničení přírodního bohatství.

  Ale chaty se nestaví jen u jezer. Nesmíme zapomínat, že podstatná část finské hranice leží na pobřeží omývaného Baltským mořem. Chaty na pobřeží jsou stejně oblíbené jako ty uprostřed lesů. Vyjížďky vlastní loďkou kolem četných ostrůvků patří rozhodně k nádherným a osvobozujícím zážitkům. A myslíte, že Finům vadí průměrná teplota moře, která se pohybuje okolo 11°C? Pokud jste sledovali mé dřívější příspěvky, nepodlehnete ani na chvíli myšlence, že by snad Finy tenhle fakt nějak odradil od vodních radovánek.

Ze statistik je známo, že drtivá většina Finů má vlastní chatu a všichni ostatní mají k nějaké alespoň častý přístup. Ač se to nám Čechům, zavilým chatařům, může zdát celkem normální, jinde v Evropě to není tak obvyklé.
A přece jen je jednoduché odpovědět na otázku, proč se chataření stalo ve Finsku fenoménem.
Protože finská příroda je nádherná z jara i na podzim, sauna s koupáním v jezeře je neodmyslitelným osvěžujícím rituálem a lesní plody morušky a houby jsou nejlahodnější, když je nasbíráte přímo v lese. Protože Finové k přírodě neodmyslitelně patří, milují ji, opečovávají a ochraňují. Je součástí jejich života.

Pokud chcete porozumět finské duši, budete muset porozumět i vztahům a poutům seveřanů k přírodě. A vsadím se, že brzy pochopíte. Protože jeden z nejhezčích pocitů je být tam, na loďce na hladině ztichlého jezera, v sauně provoněné vůní březových metliček, v temném smrkovém hvozdu. Prostě tam, uprostřed té finské divočiny.

Obrázky
01 - chatová osada v Ylläs, Laponsko - prosinec 2010
02 - blízko města Loviisa (soukromý ostrov), jižní Finsko - Juhannus 2011
03 - Karjalohja, jižní Finsko (na západ od Helsinek) - podzim 2010
04 - Rymättylä blízko Turku (na útesu u moře), jihozápadní Finsko - květen 2011
05/06 - střední Pohjanmaa, blízko Seinäjoki - říjen 2010
(pro přesnost se podívejte do mapy)

Finové

Obyvatelé Finska jsou mírumilovní a klidní lidé, které jen tak něco nerozčilí ani nevyvede z míry. Lidé, kteří se naučili na tomto mrazy sužovaném a historií zkoušeném místě opravdu stylově a spokojeně žít.

Extravagantní Fin v centru Helsinek - to se jen tak nevidí.

Stereotypy
O Finech panuje ve světě mnoho stereotypů. Hlavně o jejich stydlivosti, nemluvnosti a zapšklosti. Samozřejmě potkáte ve Finsku lidi, kteří tomuto popisu odpovídají. Jejich počet se dramaticky zvyšuje v zimě, kdy je skoro pořád tma a mráz. Avšak s příchodem jara se otevře i finská duše. Sousedé vás najednou začnou zdravit a ptát se vás na plány na léto, na ulici se na vás dokonce i někdo usměje, v obchodě s vámi prodavačky vesele konverzují o počasí. Najednou jsou všichni venku, sekají trávu, sportují, grilují a koupají se v jezeře.

Finská houževnatost je pověstná. Není divu -
Finové se musí přizpůsobit extrémním podmínkám.

Přátelství s Finem
Finové jsou opravdu na povrch uzavření lidé. Stydliví a nedůvěřiví. Ale pokud se snažíte a proniknete touto jejich skořápkou, najdete lidi upřímně milující, věrné a přátelské. Pokud najdete ve Finsku přátelství, věřte, že bude opravdové. Přátelé na vás nikdy nezapomenou, zavolají o víkendu, jen aby se zeptali, jak se máte a pomohou vždy, když to budete potřebovat. Můžete se také spolehnout, že lidé udělají to, co slíbili.

Společnost
Většina lidí ve Finsku je poctivých – poctivě třídí odpad, platí daně, a když je někde něco zakázáno, nikdy zákaz neporuší.  S rezervou se tento rys musí brát samozřejme u mladých lidí, kteří opilí často vyvádějí různé věci a porušují zákony.
Díky všem těmto rysům finská společnost funguje lépe než kterákoli jiná. Finské sociální a veřejné služby fungují, na úřadech se vám dostane efektivnější a rychlejší pomoci, a v obchodě výborných služeb i třeba odborné rady na dané výrobky.

Výročí založení ostrovního opevnění
Suomenlinna - velká ceremonie

Finská soudružnost
 Mezi další finské charakteristické rysy patří také neuvěřitelná soudružnost, když jde o národní a mezinárodní záležitosti. Například sportovní úspěchy nebo vzpomínání na historické události. Je to nejspíše dáno právě historií, kdy byli Finové součástí buďto Ruska či Švédska až do roku 1917, kdy konečně získali nezávislost, které si doteď velice váží a přikládají jí zásadní význam v budování finské společnosti a státu. 

Jazyky
Ve Finsku jsou jak známo dva oficiální jazyky – finština a švédština. Většina Finů mluví finsky a pětiprocentní menšina potom švédsky. Švédští Finové jsou na svůj jazyk hrdí a nedají se v jeho používání nijak omezovat. Většina Finů – alespoň mladých lidí – finštinu nepovažuje za příliš atraktivní jazyk. Myslí si, že není líbivý a stěžují si na jeho nepoužitelnost.
Finština patří do skupiny ugro-finských jazyků ještě s estonštinou a maďarštinou. Maďarštině se nepodobá skoro vůbec, až na nějaká gramatická a jazyková pravidla, v estonštině je příbuznost s finštinou dobře znatelná. Tento jazykový vztah by se dal přirovnat asi jako čeština-polšina popř. ruština. Ostatní jazyky se od finštiny velice liší, a proto se Finové při učení nového jazyka učí vše od základů.
Avšak výborný školský systém a dostupnost angličtiny v běžném životě zapříčinily, že z velké části jsou všichni Finové komunikovat bez problémů anglicky. Úroveň angličtiny je s Českem nesrovnatelná. Ve Finsku se domluvíte anglicky prakticky všude. Můžete tam žít klidně deset let bez pronesení jediného slova finsky.

Záporné vlastnosti?
Samozřejmě si nelze Finy idealizovat, avšak šechny výše popsané vlastnosti ve Finsku ve velké míře opravdu naleznete. Co je však velkou finskou nevýhodou? Většina Finů se nedokáže prosadit. Jsou uzavření a nemluvní. Trvá velice dlouho, než si získáte jejich důvěru a než si vás pustí více k tělu. Tato vlastnost je pro Finy typická, ale pokud máte dostatek trpělivosti, nezoufejte. Finové jsou opravdu úžasní. Je jen důležité s nimi umět komunikovat a respektovat jejich vlastní kulturu a charakterové odlišnosti.

Stockholm nebo Talinn? Cena za alkohol
vyjde skoro nastejno.

Alkohol 

O Finech, stejně jako i o ostatních seveřanech se říká, že pijí hodně alkoholu. Kritizuje se také prohibice, která prý Finům poskytuje princip zakázaného ovoce.
Ve Finsku existuje jediný státní obchod "Alko", kde je k dostání alkohol. (Kromě piva - to je k dostání běžně i v supermarketu.) Na alkohol existují velmi vysoké daně, ale přece jenom je výhodnější nakoupit si ho v Alku, než zajít do restaurace. V hospodě či restauraci jsou ceny astronomické. Za skleničku českého piva zaplatíte v Helsinkách až osm euro! Cenový rozdíl napříč Finskem není nijak dramatický.
Další výhodný způsob opatření si alkoholu je na pravidelných lodních linkách do Stockholmu nebo estonského Talinnu, kde se alkohol prodává bez daně. Neuvěřitelné množství Finů proudí na těchto lodích do Stockholmu a zpátky, jen aby si po cestě nakoupili levný alkohol. Pokud v přístavu v Helsinkách potkáte cinkající pasažéry vyloďující se z velké lodi, pak si můžete být jistí, že většina z nich včera v centru Stockholmu ani nebyla.
Finové však i přes tyto fakta nejsou velkými spotřebiteli alkoholu. Ve statistikách je snadno předčí mnohé evropské i mimoevropské národy. Co je pro Finy mnohem destruktivnější je jejich způsob pití. Je více nárazový a exktrémní.
Běžný život a kultura jsou tedy do jisté míry ovlivněny konzumací alkoholu, ale v dnešní době poměrně kontrolovanou a přísně omezovanou. Většina běžných Finů nejsou žádní opilci. Dají si po sauně jedno dvě piva a k nedělnímu obědu sklenku vína. I tak jsou problémy s alkoholem pro Finy velice choulostivým tématem.